Cvičení, nebo rehabilitace? Běchtěrevova choroba si žádá obojí
1. 8. 2011
Pro osoby s Bechtěrevovou chorobou jsou pohyb a rehabilitace naprosto nepostradatelné součásti každodenního života. Přestože v obou případech je jejich hlavním cílem snížit riziko předčasné ztráty hybnosti a předcházet nepříjemným bolestem, v praxi mezi nimi určité rozdíly jsou.
Každodenní cvičení je nutností
Pravidelné cvičení by mělo být součástí každodenního programu u všech jedinců, jimž byla diagnostikována Bechtěrevova choroba. Jedná se o rozsáhlou skupinu nejrůznějších cviků, jimž je potřeba věnovat alespoň několik minut denně a které můžete provádět nejen doma, ale třeba také v práci v době poledního volna, venku na procházce a podobně. Nezapomínejte však, že na počátku každého cvičebního programu byste měli svůj cvičební plán konzultovat s lékařem či fyzioterapeutem.
Alespoň pár minut denně
Donutit se k pravidelnému cvičení bývá dost nelehký úkol. V případě osob postižených Bechtěrevovou chorobou se však nevyplácí situaci podceňovat. Pravidelné cvičení totiž pomáhá nejen udržet správné držení těla a pružnost páteře, zároveň předchází vzniku často velmi nepříjemných až krutých bolestí.
Nepodceňujte účinky rehabilitace
Rehabilitace je neméně důležitá – i přesto, že její absolvování nemusí být nutně každodenní. Minimálně jednou týdně by ji však měl každý nemocný podstoupit, aby se dosáhlo dostatečného efektu. Součástí rehabilitačního cvičení je nácvik nezbytných cviků a především jejich správného provedení – a to včetně tolik důležitého nácviku dechového cvičení. Pojem rehabilitace také zahrnuje nejrůznější masáže páteře a především její dostatečné rozcvičování.
Najít si každý den alespoň několik minut a věnovat se pravidelnému cvičení tedy rozhodně stojí za to. Na druhou stranu však nezapomínejte na to, že více neznamená vždy lépe a že nic se nemá přehánět. Nejinak tomu je i v tomto případě.
Co si budeme povídat, chorob s lidskými jmény je prostě moc. Kdo si je má pamatovat? Pletou se nám a věříme pak spoustě mýtů. S Bechtěrevovou nemocí to není jinak.
Nonradiografická spondylartritida je počínající revmatický zánět v páteři, který ještě není vidět na klasickém rentgenovém snímku. Odhalit ho je možné pouze díky magnetické rezonanci. Jak ukazuje klinický výzkum, s léčbou této choroby se nevyplácí otálet.
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Jen co na dveře zaklepe zima, už čekáme, až napadne první sníh a zamrznou rybníky. Pak totiž ke slovu přijdou sporty, jako jsou lyžování a bruslení. Oba tyto sporty jsou sice populární, bohužel ale ne příliš vhodné pro každého...
Každý revmatik ví, že pohyb a sport jsou velmi důležité. Platí to i pro osoby s Bechtěrevovou nemocí. Ideální pro udržení dobré fyzické kondice je například plavání. Za jistých podmínek může tento sport bechtěrevikům velmi prospívat.
S přicházejícím létem a stoupající rtutí teploměru může někdy naopak klesat nálada bechtěreviků k bodu mrazu. Bojí se totiž, že v tomto ročním období nebudou moci dělat stejné věci jako ostatní. Přinášíme vám několik rad a tipů, jak si léto užít i s touto chorobou.
