Bechtěrevova nemoc znatelně ovlivnila nejen život, ale i celé dílo Karla Čapka. Podle svých slov se Karel Čapek od prvních projevů onemocnění až po svou smrt nezbavil všudypřítomné bolesti, se kterou se ale naučil žít.

Velký člověk se s odvahou a silou sobě vlastní pustil do boje s nepříznivými podmínkami. Nepochybně mu v tom pomáhala „zoufalá potřeba harmonie“, věčný optimismus a láska k životu.

První zmínky o Bechtěrevově nemoci neboli ankylozující spondylitidě se datují do doby, kdy Karlovi bylo 21 let. To je ostatně pro Bechtěrevovu nemoc typický začátek. Onemocnění začíná obvykle mezi 20. a 30. rokem života, častěji u mladých mužů.

Čapek ani nebyl odveden na vojnu, důvodem byl „revmatismus obratlových kloubů“, „bolestná dna skoro všech obratlových kloubů v páteři“. Bechtěrevova nemoc byla podle dostupných pramenů důsledkem vážnější spály, kterou Čapek v dětství prodělal.

Bolestivý „Běchtěrev“

Pro Bechtěrevovu nemoc, chronické revmatické onemocnění, jehož příčiny a vznik zatím nejsou zcela objasněny, je typické, že se na jeho vzniku podílí dědičnost (jakási vnímavost a náchylnost imunitního systému k onemocnění) spolu s vnějšími vlivy a infekcí. Role infekce při vzniku onemocnění zatím není zcela objasněna, jde ale o to, že viry nebo bakterie mohou ovlivnit způsob, jakým imunitní systém reaguje.

Drobnými odchylkami a změnami imunitní reakce může dojít i ke vzniku autoimunitního onemocnění, při kterém buňky imunitního systému napadají buňky vlastního těla. V případě Bechtěrevovy nemoci jde o vazy a klouby páteře i další klouby lidského těla.

Blahodárné lázně

Pro léčbu nemoci je nezbytné speciální cvičení, rehabilitace a klid. Od roku 1916 až do své smrti pobýval proto Karel Čapek každoročně v lázních. V tomto mu pomohl i jeho otec, vesnický lékař, který byl Karlovým velkým vzorem.

Kromě bolestí zad trápily Čapka i hluboké deprese, které ho vedly až k úvahám o dobrovolném ukončení života. Čapek dokonce pragmaticky myslel na to, jak by mohl svou sebevraždou pomoci. V průběhu první světové války se nabízel, že provede atentát na některého z vysoce postavených původců války. Naštěstí se ale s jejím koncem Čapkovy obtíže zmírnily, pomalu ustupovaly bolesti i deprese, a on se mohl věnovat své práci i cestování.

Sňatek i přes nemoc

Roku 1921 se Karel chystal uzavřít sňatek s osudovou ženou svého života – Olgou Scheinpflugovou. Jeho otec oběma zamilovaným svatbu rozmlouvá s tím, že Karlův stav v žádném případě není vhodný pro manželství. Na jeho zdraví se jistě podepsaly i neshody a rozepře, kterými bouřlivý vztah procházel.

Karel s Olgou jsou oddáni až v roce 1935, kdy lékaři konstatují zastavení postupu onemocnění.

(hak)

Zdroje:

• Štěpán Vlašík a kol.: Kniha o Čapkovi
• Karel Scheinpflug: Můj švagr Karel Čapek
• Miroslav Halík: Karel Čapek. Život a dílo v datech