Lidé s lupénkou nemusejí být kožní infekcí ohroženi více
26. 4. 2010
Každé porušení povrchu kůže zvyšuje riziko zanesení infekce do vzniklé rány. Protože lupénka postihuje právě tento orgán, nabízí se otázka, zda infekce ohrožuje i majitele této nemoci.
Ani větší množství bakterií škodu nezpůsobí
Skutečnost je taková, že se v oblastech postižených lupénkou bakterie nachází. Jsou to ovšem tytéž bakterie, které běžně pokrývají i zcela zdravou a neporušenou kůži a za normálních okolností nečiní žádné potíže. Přestože se ukázalo, že v ložiscích lupénky je množství těchto bakterií na jeden milimetr čtverečný zvýšené oproti zdravé pokožce, není riziko vzniku kožní infekce zvýšené.
Pozor na invazivní kmeny
Proniknutí infekce do organismu hrozí tehdy, pokud je kůže osídlena vysoce invazivními kmeny bakterií. Příkladem je Staphyloccocus aureus (zlatý stafylokok). Ten může způsobovat závažné infekce, a to nejen místní, ale také systémové s celkovými projevy, jako jsou horečka, malátnost nebo bolest hlavy.
Se škrábáním opatrně
Další možnou příčinou zanesení infekce pokožkou porušenou v oblastech s ložisky lupénky je její hrubší poškození. K tomu může dojít například usilovným škrábáním či jakýmkoliv jiným poraněním. Takto hluboce poškrábaná ložiska tvoří vstupní bránu infekce, která se následně projeví zarudnutím a zvýšenou teplotou okolní kůže nebo přítomností hnisu.
Větší riziko vzniku kožní infekce v oblastech postižených lupénkou tedy za normálních okolností nehrozí. Přesto by lidé trpící touto chorobou měli dbát zvýšené opatrnosti před jakýmkoliv poraněním kůže, neboť každé porušení kožního krytu může aktivovat onemocnění a vést k výsevu nových ložisek lupénky.
Lupénka je vleklé onemocnění, které život sice neohrožuje, ale dokáže ho pořádně znepříjemnit. Některé zevní podněty přitom mohou nemoc zhoršit, jiné naopak vylepšit.
Přestože bylo již tolikrát řečeno, že lupénka nepatří mezi přenosná onemocnění, stále si to ještě mnoho lidí myslí. Tato a mnohé další dezinformace, kterými je tato choroba opředena, přitom komplikují život všem – zdravým i nemocným. Pravdu nabízí následující řádky.
Lupénka nijak neovlivňuje reprodukční systém člověka. Proto by sama o sobě neměla představovat překážku v otěhotnění. Řada nemocných ale užívá léky, které se před, během ani po těhotenství a při kojení nedoporučují. Při plánování miminka je tak třeba vždy spolupracovat s lékařem.
Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti.
Revmatické choroby včetně lupénky či revmatoidní artritidy dnes postihují vysoké procento populace a nevyhýbají se ani ženám v reprodukčním věku. A právě pro ženy toužící po miminku přinesli vědci dobrou zprávu: ani během těhotenství není vždy nutné přerušovat zavedenou léčbu těchto onemocnění.
I když je lupénka u dětí v mnohém podobná lupénce dospělých, vyskytují se zároveň určité odlišnosti, a to hlavně v její léčbě. V současnosti neexistuje lék, který by lupénku zcela vyléčil. Léčba lupénky je sice jen symptomatická (potlačuje příznaky nemoci), zato velmi obsáhlá...
