Opálená kůže se sice stala módním trendem, ale existuje také řada lidí, kteří využívají sluneční paprsky k tomu, aby si tak vytvořili dostatek vitaminu D. O něm je totiž známo, že pomáhá udržovat zdravé kosti.
Proč je vitamin D tak důležitý?
Tato látka je zcela nezbytná k udržení zdraví našich kostí a svalů. Podporuje vstřebávání vápníku a fosforu ve střevě, reguluje mineralizaci kostí, zvyšuje pevnost zubů, slouží k prevenci osteoporózy či křivice u dětí a hraje také roli v prevenci rakoviny tlustého střeva a prostaty.
Jak vitamin D vzniká?
Vitamin D vzniká v kůži, pokud je vystavena slunečnímu záření. Samozřejmě jej také můžeme získat z některých potravin, jako je například margarín, fortifikované mléčné výrobky, ryby, vejce nebo játra. Bohužel v těchto potravinách je vitamin D pořád v relativně malých dávkách a k udržení potřebných hladin zpravidla nepostačuje.
Kolik slunce je tedy zapotřebí…
V letních měsících se touto otázkou prakticky nemusíte zabývat. Stačí se několik minut denně pohybovat venku a nechat sluneční paprsky dopadat na obličej a paže.
V jarních a podzimních měsících pořád ještě slunečné dny nejsou výjimkou a stačí nám pak zhruba 10–15 minut na slunci 2–3× týdně. V zimě pak doplňujeme vitamin D ze stravy či formou doplňkových preparátů.
A co když trpím revmatickou chorobou?
V takovém případě je potřeba najít dokonalou rovnováhu. Nesnažte se za každou cenu vystavovat se paprskům, ale raději se poraďte se svým lékařem. Hladinu vitaminu D lze zjistit jednoduchým krevním testem, a pokud bude potřeba, je možné si chybějící látku doplnit například ve formě tablet nebo injekcí.
Pokud máte revmatickou chorobu, měli byste také zapomenout na solária, v současné době prošla nejrůznější varování na toto téma snad všemi médii.
Revmatoidní artritida ovlivňuje veškeré činnosti nemocného, což platí i o zaměstnání. Studie provedená v roce 2004 na šesti stovkách artritiků prokázala, že vytvoření komfortnějšího pracovního prostředí snižuje počet absencí těchto lidí až o 60 %.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
Revmatické nemoci jsou chronické zánětlivé choroby, při nichž se imunitní systém obrátí proti vlastnímu tělu. Řadíme mezi ně více než stovku různých onemocnění, která postihují nejenom pohybový aparát, ale i další orgánové systémy. I přesto, že nejde o vzácné nemoci, panuje o nich celá řada mýtů.
Mezi přípravky biologické léčby patří také inhibitory TNF. Ty se s úspěchem používají u stále širšího spektra autoimunitních onemocnění a nedávno dokončená studie ukázala, že více než uspokojivé výsledky přinášejí i u velké části pacientů trpících juvenilní idiopatickou artritidou (JIA).
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
O mnoha onemocněních se tradují různé mýty, zkazky a polopravdy. Nejinak je tomu i u revmatických zánětů. Platí například, že revma je nemocí starých a bolí při něm jenom klouby?
