Vitamin D je spíše látkou na pomezí vitaminu a hormonu. Můžeme ho přijímat z vnějších zdrojů nebo si ho sami tvořit – stačí vystavit kůži slunečnímu záření. Vitamin D velmi významně zasahuje do metabolismu vápníku. Ale nejen to, má i řadu dalších účinků.
Komu vitamin D chybí
Vliv „déčka“ na imunitní systém ještě není úplně objasněný. Jisté ale je, že autoimunitní onemocnění (nemoci způsobené imunitní reakcí vůči vlastním tkáním) jsou často spojená s jeho nedostatkem. To se potvrdilo i v nedávném výzkumu mezi ambulantně léčenými revmatiky, který proběhl ve Španělsku. Nedostatkem vitaminu D trpělo:
40,5 % osob s revmatoidní artritidou,
39,7 % lidí s ankylozující spondylitidou,
40,9 % nemocných s psoriatickou artritidou.
Málo „déčka“ pak mělo 26,7 % osob, se kterými byli výše nemocní porovnáváni. Tyto osoby, které nazýváme „kontroly“, měly sice také kloubní onemocnění, ale nezánětlivá. Možná se zdá, že to není tak propastný rozdíl, ale z hlediska statistiky je velmi významný. Rozdíly byly velmi dobře patrné i při porovnávání průměrných hladin vitaminu D v krvi osob v jednotlivých skupinách.
Myslete na něj!
Je tedy velmi žádoucí, aby se revmatici starali o dostatek vitaminu D. K tomu stačí málo, třeba konzumace ryb a mléčných výrobků nebo pravidelné vystavování pokožky mírnému slunci. Rozhodně není nutné, abyste se vysloveně opalovali. Přílišné slunění škodí v mnoha ohledech včetně zvýšení rizika vzniku zhoubného kožního nádoru.
Léčba revmatických onemocnění je komplexní. Správná životospráva by měla být nedílnou součástí terapie. Jednoduchý klíč neexistuje. Důležitá je spolupráce s lékařem, pravidelné cvičení a rehabilitace, udržování rozumné hmotnosti a snaha o vyváženou stravu, ve které nic nechybí – tedy ani vitamin D.
Revmatické nemoci jsou závažný zdravotní problém, o tom není sporu. Některé z nich však představují pro svého nositele také břemeno estetické. Patří k nim i systémová sklerodermie.
Zanedbání léčby autoimunitních onemocnění, mezi něž patří i revmatoidní artritida, se projevuje zvýšeným výskytem přidružených nemocí se závažnými důsledky, v nejhorších případech i smrtí.
Na takzvanou fibromyalgii, chorobu obtěžující nemocného především trvajícími bolestmi svalů a povětšinou i celkovou únavou, bohužel dnešní medicína ještě tak úplně nevyzrála. Lékaři toto onemocnění zatím neumí zcela vyléčit, dokážou však poskytnout alespoň částečnou úlevu od potíží, které fibromyalgii provází.
Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.
Mezi přípravky biologické léčby patří také inhibitory TNF. Ty se s úspěchem používají u stále širšího spektra autoimunitních onemocnění a nedávno dokončená studie ukázala, že více než uspokojivé výsledky přinášejí i u velké části pacientů trpících juvenilní idiopatickou artritidou (JIA).
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
