Vitamin D je spíše látkou na pomezí vitaminu a hormonu. Můžeme ho přijímat z vnějších zdrojů nebo si ho sami tvořit – stačí vystavit kůži slunečnímu záření. Vitamin D velmi významně zasahuje do metabolismu vápníku. Ale nejen to, má i řadu dalších účinků.
Komu vitamin D chybí
Vliv „déčka“ na imunitní systém ještě není úplně objasněný. Jisté ale je, že autoimunitní onemocnění (nemoci způsobené imunitní reakcí vůči vlastním tkáním) jsou často spojená s jeho nedostatkem. To se potvrdilo i v nedávném výzkumu mezi ambulantně léčenými revmatiky, který proběhl ve Španělsku. Nedostatkem vitaminu D trpělo:
40,5 % osob s revmatoidní artritidou,
39,7 % lidí s ankylozující spondylitidou,
40,9 % nemocných s psoriatickou artritidou.
Málo „déčka“ pak mělo 26,7 % osob, se kterými byli výše nemocní porovnáváni. Tyto osoby, které nazýváme „kontroly“, měly sice také kloubní onemocnění, ale nezánětlivá. Možná se zdá, že to není tak propastný rozdíl, ale z hlediska statistiky je velmi významný. Rozdíly byly velmi dobře patrné i při porovnávání průměrných hladin vitaminu D v krvi osob v jednotlivých skupinách.
Myslete na něj!
Je tedy velmi žádoucí, aby se revmatici starali o dostatek vitaminu D. K tomu stačí málo, třeba konzumace ryb a mléčných výrobků nebo pravidelné vystavování pokožky mírnému slunci. Rozhodně není nutné, abyste se vysloveně opalovali. Přílišné slunění škodí v mnoha ohledech včetně zvýšení rizika vzniku zhoubného kožního nádoru.
Léčba revmatických onemocnění je komplexní. Správná životospráva by měla být nedílnou součástí terapie. Jednoduchý klíč neexistuje. Důležitá je spolupráce s lékařem, pravidelné cvičení a rehabilitace, udržování rozumné hmotnosti a snaha o vyváženou stravu, ve které nic nechybí – tedy ani vitamin D.
Už starověký lékař Hippokrates, otec medicíny, říkal: „Nechť tvoje strava je tvým lékem.“ A platí to i dnes. Při léčbě některých onemocnění se sice užívání prášků nevyhneme, ale i tak je možné vhodně zvolenou skladbou jídelníčku průběh choroby ovlivnit.
Generika neboli ne tak drahé kopie originálních léků jsou dnes využívána běžně. V případě biologik dosud takové ekvivalenty neexistovaly. Situaci však mění „biosimilars“, jejichž využití v praxi bylo loni prvně schváleno Evropskou lékovou agenturou. Jde ale skutečně o kopie originálů?
Práce je často pro lidi s revmatoidní artritidou místem, kde alespoň na čas zapomenou na bolest a únavu. Dříve zvládali své pracovní povinnosti jen stěží, dnes spousta z nich v práci pokračuje díky novějším a účinnějším lékům. A také díky pochopení ze strany zaměstnavatelů.
Zánětlivé autoimunitní onemocnění revmatoidní artritida ovlivňuje nemocné po všech stránkách. Mají bolesti, zejména zad a kloubů, bývají unavení, a proto obvykle musí výrazně ubrat ze svého životního tempa. Pochopitelně se to týká i zaměstnání. Říci, či neříci o své nemoci zaměstnavateli? Žádat o snížený úvazek? Případně změnit kvalifikaci? To vše a mnoho dalšího pacienti řeší, jak vyplývá i z příběhů dvou mladých žen s revmatickou nemocí.
Cílená terapie pomáhá zvládnout revmatoidní artritidu mnoha pacientům. Originálním přípravkům končí patentová ochrana a na trh vstupují biosimilars. O co se jedná?
V léčbě revmatické artritidy se uplatňuje nejen užívání protizánětlivých léků, ale také fyzioterapie, rehabilitace a balneoterapie v lázních. Ty jsou vhodné zejména pro pacienty, u nichž má nemoc mírnější průběh.
