Trpíte nějakým druhem revmatického onemocnění a bojíte se přijít do jiného stavu? Nemusíte. Výsledky studie z University Medical Center v Nizozemsku totiž ukazují, že ženy s revmatoidní artritidou mají pravděpodobnost, že se jejich nemoc zlepší právě v průběhu těhotenství.
Trpíte nějakým druhem revmatického onemocnění a bojíte se přijít do jiného stavu? Nemusíte. Výsledky studie z University Medical Center v Nizozemsku totiž ukazují, že ženy s revmatoidní artritidou mají pravděpodobnost, že se jejich nemoc zlepší právě v průběhu těhotenství.
Nemoc zažehnána?
Revmatická onemocnění patří mezi autoimunitní onemocnění. Prokázalo se, že pokud se ženy s touto diagnózou snaží otěhotnět, jejich imunitní systém se začíná normalizovat. To vysvětluje, že u nich dochází k pozdějšímu nástupu revmatické artritidy. U žen, které nerodily, se chronická artritida (včetně ankylozující spondylitidy, psoriatické artritidy a revmatoidní artritidy) objevila v průměru o 5,2 roku dříve než u žen, které byly těhotné a porodily nějaké dítě.
Těhotenství může ženu ochránit
Jak ukázala studie, těhotenství může být ochranným faktorem proti rozvoji revmatoidní artritidy. Průměrný věk v době diagnózy byl u bezdětných žen 26 let, u žen, které porodily dítě, byl průměrný věk 31,2 roku. Podle dr. Mariance Walleniusové z norské University od Science and Technology, která studii vedla, se podmínky pro rozvoj artritidy vyskytují častěji u žen zejména ve fertilním věku.
Pod kontrolou revmatologů a porodníků
Některé příznaky revmatoidní artritidy mohou v průběhu těhotenství zesílit, ale na druhé straně může těhotenský proces a porod oddálit nástup prvních příznaků. U těhotných žen revmatoidní symptomy obvykle v těhotenství zmizí a během tohoto období je možné zastavit nebo omezit podávání léků. V každém případě by ženy s revmatickým onemocněním měly být pod stálou kontrolou revmatologů a porodníků. Remise příznaků však u většiny žen trvá většinou jen do porodu, po něm dochází k erupci revmatoidních symptomů.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Když se řekne revma, většina lidí si představí stáří a s ním spojené změny na kloubech. Je to však mylné spojení. Opotřebování kloubů je příčinou artrózy, zatímco revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé lidi, nezřídka i děti.
Psoriáza neboli lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, se kterým se pacienti často snaží vypořádat celý svůj život a jehož průběh je značně nepředvídatelný. Ačkoli je tato nemoc nejvíce známá kvůli svým kožním projevům, jedná se ve skutečnosti o onemocnění, které se může projevit i jinak než stříbřitými šupinkami na kůži.
Základem léčby revmatoidní artritidy je bezesporu rehabilitace a pravidelné užívání léků. V případě závažného postižení kloubů však nemusí být tato opatření dostačující a přichází na řadu ruka chirurga.
Možná jste zaslechli něco o biologické a cílené léčbě a stále vám není jasné, jak spolu tyto dva pojmy souvisejí. Odpověď najdete na následujících řádcích.
Revmatoidní artritida je jen obtížně léčitelné autoimunitní onemocnění. Lékaři se doposud revmatoidní artritidu nejrůznějšími způsoby snažili především zpomalit a ulevit nemocnému od tolik omezujících obtíží, především od bolesti. Dnes dokážou mnohem více. Mají totiž k dispozici biologickou neboli cílenou léčbu.
