Ačkoliv jsou si slova artritida a artróza velmi podobná, neznamenají totéž. Každé z těchto kloubních onemocnění má jiný původ a také odlišný průběh.
Zánět versus postupná destrukce
Stejně jako artróza má i
artritida základ ve slově arthros neboli kloub. Rozdíl však najdeme
v druhu poškození, který se pod těmito názvy skrývá. Zatímco artritida
je obecně zánět kloubu, a to jak infekčního, tak neinfekčního původu,
artróza označuje degenerativní kloubní změny. Při nich dochází
k postupné destrukci kloubní chrupavky a následné tvorbě drobných
kostěných výrůstků neboli osteofytů. Tyto změny výrazně narušují
správnou pohyblivost kloubu a vedou k jeho bolestivosti.
Odlišné příčiny
Příčina
vzniku obou onemocnění je různá. Za rozvojem artrotických změn, které v
různé míře postihují až 80 % všech lidí, stojí obvykle:
nadměrné zatěžování kloubu,
obezita,
úraz,
cukrovka,
z části též dědičnost.
Na
druhou stranu infekční artritida je vyvolána viry či bakteriemi,
takzvaná dnavá artritida (lidově podagra) zvýšenou hladinou kyseliny
močové v krvi a revmatoidní artritida autoimunitním procesem, během
kterého tělo vytváří z různých důvodů protilátky proti vlastním tkáním.
Podobné, přesto jiné
Příznaky artritidy i artrózy jsou si v mnohém podobné, přesto však najdeme rozdíly. Artritidu obvykle doprovází:
bolestivost,
otok,
zarudnutí,
zvýšená teplota kloubu.
Pro revmatoidní artritidu je typická ranní ztuhlost převážně drobných kloubů ruky, která mizí po rozcvičení.
Artróza je typicky spojena:
s bolestí kloubu po určitém pohybu,
kloub může být rovněž ztuhlý a omezený v pohybu, v pokročilém stadiu onemocnění dokonce viditelně zdeformovaný,
zarudnutí a zteplání obvykle nenacházíme, otok až v případě, že se rozvine městnání tekutiny v kloubu neboli výpotek.
Medicína
oplývá v souvislosti s klouby ještě dalšími výrazy, které zní na první
poslech velmi podobně. Příkladem může být artralgie, označující kloubní
bolest, nebo artropatie, kterou se nazývá onemocnění kloubu obecně.
Revmatoidní artritida je omezující, velmi nepříjemné a také ekonomicky zatěžující onemocnění. Pacienti si samozřejmě nejvíce stěžují na bolest. I s tou se ale dá účinně bojovat...
Ačkoliv „revma“ je běžně dáváno do souvislosti s vyšším věkem, toto spojení není zcela namístě. Typickým příkladem je juvenilní idiopatická artritida, která je jedním z nejčastějších revmatických onemocnění u dětí.
Čínské bojové a relaxační umění taiči cvičí miliony lidí na celém světě. Má totiž prokazatelné účinky na lidské zdraví. Dokáže pomoci i při revmatoidní artritidě.
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covid-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Mj. na to jsme se zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
Přestože aktivita revmatoidní artritidy je nejspíše u mužů i žen stejná, trpí ženy mnohem výraznějšími příznaky nemoci. Důvodem je pravděpodobně jejich slabší tělesná konstituce a ztráta svalové hmoty, hlavně ve vyšším věku. To jsou alespoň závěry finské studie.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.