Ačkoliv jsou si slova artritida a artróza velmi podobná, neznamenají totéž. Každé z těchto kloubních onemocnění má jiný původ a také odlišný průběh.
Zánět versus postupná destrukce
Stejně jako artróza má i
artritida základ ve slově arthros neboli kloub. Rozdíl však najdeme
v druhu poškození, který se pod těmito názvy skrývá. Zatímco artritida
je obecně zánět kloubu, a to jak infekčního, tak neinfekčního původu,
artróza označuje degenerativní kloubní změny. Při nich dochází
k postupné destrukci kloubní chrupavky a následné tvorbě drobných
kostěných výrůstků neboli osteofytů. Tyto změny výrazně narušují
správnou pohyblivost kloubu a vedou k jeho bolestivosti.
Odlišné příčiny
Příčina
vzniku obou onemocnění je různá. Za rozvojem artrotických změn, které v
různé míře postihují až 80 % všech lidí, stojí obvykle:
nadměrné zatěžování kloubu,
obezita,
úraz,
cukrovka,
z části též dědičnost.
Na
druhou stranu infekční artritida je vyvolána viry či bakteriemi,
takzvaná dnavá artritida (lidově podagra) zvýšenou hladinou kyseliny
močové v krvi a revmatoidní artritida autoimunitním procesem, během
kterého tělo vytváří z různých důvodů protilátky proti vlastním tkáním.
Podobné, přesto jiné
Příznaky artritidy i artrózy jsou si v mnohém podobné, přesto však najdeme rozdíly. Artritidu obvykle doprovází:
bolestivost,
otok,
zarudnutí,
zvýšená teplota kloubu.
Pro revmatoidní artritidu je typická ranní ztuhlost převážně drobných kloubů ruky, která mizí po rozcvičení.
Artróza je typicky spojena:
s bolestí kloubu po určitém pohybu,
kloub může být rovněž ztuhlý a omezený v pohybu, v pokročilém stadiu onemocnění dokonce viditelně zdeformovaný,
zarudnutí a zteplání obvykle nenacházíme, otok až v případě, že se rozvine městnání tekutiny v kloubu neboli výpotek.
Medicína
oplývá v souvislosti s klouby ještě dalšími výrazy, které zní na první
poslech velmi podobně. Příkladem může být artralgie, označující kloubní
bolest, nebo artropatie, kterou se nazývá onemocnění kloubu obecně.
Revmatoidní artritida zdaleka není jen nemocí starších lidí. Trpí ji přibližně 1 % celosvětové populace a může se objevit v každém věku. Častěji jsou postiženy ženy, v poměru 2–3:1 oproti mužům. A jak se toto onemocnění pozná?
Hlavním cílem léčby revmatoidní artritidy je navození klidového stadia, či alespoň snížení aktivity nemoci na minimum. Zabránit nevratnému poškození kloubů je důležité pro každodenní život pacienta. Skutečným průlomem je v tomto směru tzv. cílená léčba.
Existují pohybové aktivity, které lidem trpícím některou z revmatických nemocí nijak neubližují. Stejně tak však jsou jisté druhy sportovních disciplín, které pro revmatiky z hlediska jejich onemocnění vhodné rozhodně nejsou.
Revmatoidní artritida coby chronické onemocnění ovlivňuje řadu oblastí života. U některých jedinců může být dokonce příčinou rozvoje deprese. Chmury hrozí zejména v období podzimu, kdy se výskyt poruch nálady zvyšuje obecně. Jak tomu nepropadnout a zůstat pozitivní?
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covidu-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Na to jsme se mj. zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.