Ačkoliv jsou si slova artritida a artróza velmi podobná, neznamenají totéž. Každé z těchto kloubních onemocnění má jiný původ a také odlišný průběh.
Zánět versus postupná destrukce
Stejně jako artróza má i
artritida základ ve slově arthros neboli kloub. Rozdíl však najdeme
v druhu poškození, který se pod těmito názvy skrývá. Zatímco artritida
je obecně zánět kloubu, a to jak infekčního, tak neinfekčního původu,
artróza označuje degenerativní kloubní změny. Při nich dochází
k postupné destrukci kloubní chrupavky a následné tvorbě drobných
kostěných výrůstků neboli osteofytů. Tyto změny výrazně narušují
správnou pohyblivost kloubu a vedou k jeho bolestivosti.
Odlišné příčiny
Příčina
vzniku obou onemocnění je různá. Za rozvojem artrotických změn, které v
různé míře postihují až 80 % všech lidí, stojí obvykle:
nadměrné zatěžování kloubu,
obezita,
úraz,
cukrovka,
z části též dědičnost.
Na
druhou stranu infekční artritida je vyvolána viry či bakteriemi,
takzvaná dnavá artritida (lidově podagra) zvýšenou hladinou kyseliny
močové v krvi a revmatoidní artritida autoimunitním procesem, během
kterého tělo vytváří z různých důvodů protilátky proti vlastním tkáním.
Podobné, přesto jiné
Příznaky artritidy i artrózy jsou si v mnohém podobné, přesto však najdeme rozdíly. Artritidu obvykle doprovází:
bolestivost,
otok,
zarudnutí,
zvýšená teplota kloubu.
Pro revmatoidní artritidu je typická ranní ztuhlost převážně drobných kloubů ruky, která mizí po rozcvičení.
Artróza je typicky spojena:
s bolestí kloubu po určitém pohybu,
kloub může být rovněž ztuhlý a omezený v pohybu, v pokročilém stadiu onemocnění dokonce viditelně zdeformovaný,
zarudnutí a zteplání obvykle nenacházíme, otok až v případě, že se rozvine městnání tekutiny v kloubu neboli výpotek.
Medicína
oplývá v souvislosti s klouby ještě dalšími výrazy, které zní na první
poslech velmi podobně. Příkladem může být artralgie, označující kloubní
bolest, nebo artropatie, kterou se nazývá onemocnění kloubu obecně.
Pokud jste těhotná nebo o graviditě uvažujete, musíte vzít v potaz i svoji nemoc. Léčba revmatoidní artritidy totiž může vaše těhotenství ovlivnit. Na druhou stranu jiný stav může mít někdy pozitivní dopady na příznaky choroby.
Běžným příznakem u více než poloviny pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) bývá únava. Vyskytuje se nejčastěji u dětí s aktivním onemocněním. Přijít na původ obtíží nemusí být vůbec jednoduché, někdy je od lékařů, rodičů i samotných malých pacientů k objasnění příčiny zapotřebí doslova detektivní práce.
Přestože se v dnešní době čím dál více spoléháme v péči o chronicky nemocné a starší lidi na zdravotní systém, nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných a pečovatelské domy, mnohé nasvědčuje tomu, že tento stav není zdaleka ideální...
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Revmatoidní artritida je nepříjemné zánětlivé onemocnění kloubů, které se bez vhodné léčby zhoršuje. Nejúčinnější, ale ne všemocnou terapií jsou bezesporu léky. Existuje však i řada nefarmakologických postupů. Nejefektivnějším krokem ovšem bývá kombinace obojího.