Na vzniku nebo vzplanutí revmatoidní artritidy se podílejí i zevní vlivy. Ukazuje se, že mezi ně patří i kouření cigaret. Švédští vědci si dali za cíl zjistit, jaký je vztah mezi výskytem revmatoidní artritidy různé závažnosti, mírou kouření cigaret a genetickými předpoklady pro revmatoidní artritidu...
Na vzniku nebo vzplanutí revmatoidní artritidy se podílejí i zevní vlivy. Ukazuje se, že mezi ně patří i kouření cigaret.
Kouření, artritida a věk
Švédští vědci si dali za cíl zjistit, jaký je vztah mezi výskytem revmatoidní artritidy různé závažnosti, mírou kouření cigaret a genetickými předpoklady pro revmatoidní artritidu. Do výzkumu bylo zahrnuto více než tisíc dvě stě pacientů s revmatoidní artritidou a 871 zdravých jedinců ve věku 18 až 70 let. Genetický vliv na vznik artritidy byl sledován v krevních vzorcích, kde se vyšetřovala přítomnost a množství ACPA protilátek (anticitrullinated protein/peptid antibody). V krvi byla sledována také závažnost onemocnění.
Až třetina pacientů s artritidou byli kuřáci
Vědci zjistili, že artritidou trpěla až třetina kuřáků. Navíc díky měření hladin ACPA protilátek odhalili skutečnost, že přes šedesát procent pacientů s revmatoidní artritidou mělo nejzávažnější formu této nemoci. Kdo přitom kouřil 20 cigaret po dobu 20 let, měl více než 2,5krát vyšší pravděpodobnost, že bude mít pozitivní test na přítomnost ACPA protilátek. Navíc více než polovina kuřáků byla geneticky pozitivní na přítomnost ACPA.
Ze získaných dat vědci vyvozují, že pokud má člověk vrozený skon ke vzniku revmatoidní artritidy, což mohou naznačovat například opakované výskyty této choroby v rodině, je lepší, vyvaruje-li se kouření. Sníží tak riziko, že u něj toto závažné onemocnění vzplane.
(zak)
Zdroj:
Ann Rheum Dis, Ann Rheum Dis. DOI: 10.1136/ard.2009.120899
Ačkoliv juvenilní idiopatickou artritidou trpí především děti a v dospělosti se upravuje, nese s sebou tato nemoc další rizika. Lidé, kteří ji v mládí prodělali, nemohou vykonávat všechny činnosti a povolání jako zdravá populace.
„Revma“ má většina lidí spojeno s pokročilým věkem. Určitá forma této nemoci ale místo dospělých a seniorů cílí na děti. Jmenuje se juvenilní idiopatická artritida (JIA). Naučit se s touto nemocí žít museli i Jana a Josef, rodiče dvou synů. A především starší z jejich potomků Dan, kterému byla JIA diagnostikována v necelých pěti letech.
Zavedení biologických léčiv přineslo mnohým nemocným novou naději a zásadní změnu. Počet pacientů léčených těmito moderními a vysoce účinnými preparáty stále roste – jen od roku 2005 do roku 2009 stoupl téměř desetinásobně.
Kouření kromě cév a plic poškozuje i další orgány – modrý dým tak bez nadsázky škodí celému organismu. Jak ukazují nové výzkumy, platí to i o kloubech.
Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
