Léčit tzv. ankylozující spondylitidu, tedy Bechtěrevovu chorobu, lze různými způsoby. V poslední době je stále populárnější používat vedle klasické léčby i rehabilitaci.

Dálný východ vždy lákal zbytek civilizace a není snad oboru, kde by do západního myšlení a poznatků nezasáhl a nějak jej neovlivnil. Podívejme se na přínos východní medicíny při řešení autoimunitního zánětu pohybové soustavy zvaného Bechtěrevova choroba.

Dnes čtyřiačtyřicetiletá Hanka si od lékařů vyslechla diagnózu Bechtěrevovy choroby ve svých čtyřiadvaceti letech. Již tři roky před tím trpěla nepříjemnými bolestmi zad a nikdo nemohl přijít na to, proč tomu tak je. Chvíli trvalo, než se smířila s vědomím, že jde o onemocnění na celý život. Dnes už ví, že ačkoliv má smysl proti bechtěrevovi neustále bojovat, a to především každodenním cvičením, v některých věcech je potřeba se s ním takříkajíc sžít.

Německý výzkum v nedávné době objevil nové látky, jejichž hladina v plazmě souvisí s postupem Bechtěrevovy nemoci. Pokud se tyto látky osvědčí, mohly by pomoci lékařům v hodnocení závažnosti nemoci nebo se stát klíčem v nové terapii.

Každý člověk stráví přibližně třetinu života v posteli. Lidé s Bechtěrevovou nemocí často i více – jejich onemocnění se totiž běžně projevuje zvýšenou únavností.

Bechtěrevova nemoc znatelně ovlivnila nejen život, ale i celé dílo Karla Čapka. Podle svých slov se Karel Čapek od prvních projevů onemocnění až po svou smrt nezbavil všudypřítomné bolesti, se kterou se ale naučil žít.