Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského sedla. O pozitivním vlivu jízdy na koni se zmiňovali již slavní lékaři Hippokrates a Galén.
Co však mohou od této sportovní disciplíny čekat nemocní s Bechtěrevovou nemocí? Jako u všeho v životě jsou to klady i zápory.
Léčivá jízda
Jízda na koni bezesporu organismu svědčí. I proto se můžeme například v lázních nebo rekreačních areálech setkat s nabídkou takových zdravotních jízd. A čím může prospívat?
Při pravidelných jízdách se zlepšuje držení těla.
Posiluje se též svalstvo.
Zvyšuje se schopnost koordinace pohybů.
Zlepšuje se psychický stav.
Nejčastějšími klienty rehabilitace s koněm jsou děti, kterým jízda pomáhá v psychickém i fyzickém vývoji.
Co hrozí?
Častou komplikací tohoto hobby jsou úrazy. Z německých statistik ovšem vyplývá, že až k celé polovině zranění dochází při manipulaci s koněm ve stáji. Na úrazech s přerušením míchy a ochrnutím se podle nich podílí jízda na koni jen přibližně jedním procentem. Z neúrazových komplikací se často ortopedové a revmatologové setkávají u jezdců s burzitidou neboli zánětem tíhového váčku, ale i s postižením páteře a přetížením meziobratlových plotének. A právě zde je, co se jízdy na koni týká, kámen úrazu při Bechtěrevově nemoci.
Rozporuplný verdikt
Na otázku, zda je při Bechtěrevově nemoci vhodná jízda na koni, bohužel neexistuje jednoduchá odpověď. V počátečních stadiích onemocnění mohou pozitiva převážit nad možnými riziky, je však nutná lékařská kontrola předem – nejen od revmatologa, ale i od odborníka na držení těla. V pokročilejších stadiích již jasně převažují rizika a negativa, nehledě k neúměrnému riziku úrazu při nedostatečné pohyblivosti. Ovšem jen lékař, nejlépe sportovní, dokáže poradit, zda je v konkrétním případě pohyb na koni vhodný. Může též doporučit vhodný styl jízdy a naznačit, čeho se v zájmu zdraví zad vyvarovat.
Cesta ke sdělení diagnózy a tím i k léčbě revmatické nemoci byla u 66letého Jindřicha Fanty zdlouhavá. I když ho různé obtíže pohybového aparátu provázely již od jeho 21 let, až ve 30 letech mu byla potvrzena ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba. Během let vyzkoušel více typů terapie, cílenou léčbu musel přerušit v důsledku aktivovaného „spícího“ bacilu tuberkulózy.
Název tato nemoc získala podle toho, že zánět s ní spojený ještě nelze popsat na klasickém rentgenovém snímku, nicméně ohlašuje se již svými příznaky, zejména chronickou bolestí v dolní části zad doprovázenou ranní ztuhlostí. Onemocnění postupně vede k omezení pohyblivosti páteře, ale její komplikace se mohou projevit i na jiných místech těla. Vybrali jsme pro vás čtyři nejčastější z nich.
Po třicátém roce života se Čapkův stav opět zhoršil, bojoval i s jakousi vnitřní krizí. Psychická nejistota a obtíže se nutně musely odrazit i v jeho zdravotním stavu. ...
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Kdo se potýká s Bechtěrevovou chorobou, má pravděpodobně velmi konkrétní představu o tom, jak dokáže působit na páteř a velké klouby. Ale v pohybovém systému její dosah bohužel nekončí. Může ohrozit naše trávení, vylučování, srdce i zrak.
