Bechtěrevova choroba je značně individuální. Zatímco někteří nemocní žijí řadu let, aniž by je nemoc významněji omezovala v aktivitě, jiní se záhy po stanovení diagnózy stávají invalidními.
Jasno již na počátku
Podle nedávno provedené německé studie je možné pomocí stanovení několika bioukazatelů vyhledat z řad nemocných ty, u nichž existuje vysoké riziko nepříznivého průběhu Bechtěrevovy choroby. Tak by tito pacienti se špatnou prognózou byli nalezeni již na počátku vlastního onemocnění, což by vedlo ke zpřesnění léčby. Vedle využití zobrazovacích metod by napovědělo i testování krve. A jak výzkum německých odborníků probíhal?
Pro účely výzkumu rozčlenili pacienty s Bechtěrevovou chorobou do dvou skupin podle přítomnosti a rychlosti rozvoje takzvaných syndezmofytů (typické kostěné struktury v oblasti páteře, které značí závažný průběh nemoci).
Ve skupině nemocných, u kterých choroba postupovala nemilosrdně rychle, přitom nalezli hned několik látek, jejichž hladina v krvi byla nápadně zvýšena.
Jednalo se například o růstové faktory nebo enzymy spjaté s kostním metabolismem − a právě ty mohou posloužit coby bioukazatelé napovídající budoucí průběh onemocnění.
Naděje je v rychlosti
Pokud bude v budoucnu skutečně možné předem odhalit nemocné s Bechtěrevovou chorobou, jimž hrozí rychlé zhoršení zdravotního stavu, nebo dokonce invalidita, znamená to pro lékaře jakýsi náskok před vlastní chorobou. Pak je možné nabídnout těmto pacientům odpovídající intenzivní léčbu již krátce po stanovení diagnózy a tím zpomalit progresi choroby a oddálit nezvratné změny páteře.
Mezi revmatiky koluje řada mýtů o terapii stravou. Vznik těchto zpráv je přirozený, protože léčba revmatických onemocnění má nežádoucí účinky, kterých se část pacientů bojí. Nicméně žádné potraviny nedokážou to, co léky. Jaké mýty jsou nejčastější a které vyloženě nebezpečné?
Při vzniku revmatologických chorob hraje roli kromě jiného také dědičnost. Jak je to ale konkrétně u některých z nich? Bechtěrevova choroba patří mezi revmatologická autoimunitní onemocnění s nejpatrnějším genetickým vlivem...
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je forma artritidy, která nejčastěji postihuje páteř. Patří do skupiny tzv. autoimunitních onemocnění. Lékaři ji neumí vyléčit, ale zmírnit ano.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba je známá především jako onemocnění postihující dolní část zad. Jedná se však o systémové onemocnění, které může mít mnoho dalších projevů. Přečtěte si, jaké další klouby mohou být touto nemocí zasaženy.
