Bechtěrevova choroba je značně individuální. Zatímco někteří nemocní žijí řadu let, aniž by je nemoc významněji omezovala v aktivitě, jiní se záhy po stanovení diagnózy stávají invalidními.
Jasno již na počátku
Podle nedávno provedené německé studie je možné pomocí stanovení několika bioukazatelů vyhledat z řad nemocných ty, u nichž existuje vysoké riziko nepříznivého průběhu Bechtěrevovy choroby. Tak by tito pacienti se špatnou prognózou byli nalezeni již na počátku vlastního onemocnění, což by vedlo ke zpřesnění léčby. Vedle využití zobrazovacích metod by napovědělo i testování krve. A jak výzkum německých odborníků probíhal?
Pro účely výzkumu rozčlenili pacienty s Bechtěrevovou chorobou do dvou skupin podle přítomnosti a rychlosti rozvoje takzvaných syndezmofytů (typické kostěné struktury v oblasti páteře, které značí závažný průběh nemoci).
Ve skupině nemocných, u kterých choroba postupovala nemilosrdně rychle, přitom nalezli hned několik látek, jejichž hladina v krvi byla nápadně zvýšena.
Jednalo se například o růstové faktory nebo enzymy spjaté s kostním metabolismem − a právě ty mohou posloužit coby bioukazatelé napovídající budoucí průběh onemocnění.
Naděje je v rychlosti
Pokud bude v budoucnu skutečně možné předem odhalit nemocné s Bechtěrevovou chorobou, jimž hrozí rychlé zhoršení zdravotního stavu, nebo dokonce invalidita, znamená to pro lékaře jakýsi náskok před vlastní chorobou. Pak je možné nabídnout těmto pacientům odpovídající intenzivní léčbu již krátce po stanovení diagnózy a tím zpomalit progresi choroby a oddálit nezvratné změny páteře.
U většiny onemocnění se předpokládá, že je průběh stejný u všech pacientů bez rozdílu pohlaví. Ovšem u Bechtěrevovy choroby tomu tak není. Jaké jsou největší odlišnosti?
Dnes čtyřiačtyřicetiletá Hanka si od lékařů vyslechla diagnózu Bechtěrevovy choroby ve svých čtyřiadvaceti letech. Již tři roky před tím trpěla nepříjemnými bolestmi zad a nikdo nemohl přijít na to, proč tomu tak je. Chvíli trvalo, než se smířila s vědomím, že jde o onemocnění na celý život. Dnes už ví, že ačkoliv má smysl proti bechtěrevovi neustále bojovat, a to především každodenním cvičením, v některých věcech je potřeba se s ním takříkajíc sžít.
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je závažné a svými projevy život omezující chronické autoimunitní onemocnění revmatoidního charakteru. Průlom v terapii jejích těžkých forem přineslo až zavedení cílené biologické léčby. Ačkoli ani s využitím těchto moderních léčiv není možné Bechtěrevovu chorobu zcela vyléčit, jejich vliv na kvalitu života pacientů je obrovský a umožňuje jim návrat k plnohodnotnému životu.
Název tato nemoc získala podle toho, že zánět s ní spojený ještě nelze popsat na klasickém rentgenovém snímku, nicméně ohlašuje se již svými příznaky, zejména chronickou bolestí v dolní části zad doprovázenou ranní ztuhlostí. Onemocnění postupně vede k omezení pohyblivosti páteře, ale její komplikace se mohou projevit i na jiných místech těla. Vybrali jsme pro vás čtyři nejčastější z nich.
Německý výzkum v nedávné době objevil nové látky, jejichž hladina v plazmě souvisí s postupem Bechtěrevovy nemoci. Pokud se tyto látky osvědčí, mohly by pomoci lékařům v hodnocení závažnosti nemoci nebo se stát klíčem v nové terapii.
Podle studie zveřejněné v časopise Journal of American Academy of Dermatology přibližně 20 procent z žen mezi 18 až 29 roky věku navštěvuje solária. Dermatologové na Loyola University věří, že závislost na opalování je legitimní zdravotní problém. Seznamte se s tanorexií.