Zůstat soběstačný tak dlouho, jak to jen jde. To je hlavní cíl chronicky nemocných a platí to i o lidech, které sužuje revmatická nemoc páteře. Jednou ze zásadních věcí pak bývá poradit si při řízení automobilu.
I když se může řízení vozu s revmatickou nemocí stát obtížnější, není tak jednoduché se ho vzdát. Pro obyvatele menších obcí se špatnou dostupností veřejné dopravy je jízda autem doslova nutností. Naštěstí lze mnoho obtíží s řízením vyřešit pomocí následujících opatření:
Nasedání. Zhoršila se u vás schopnost nasedání? Pootočit páteř už prostě nelze jako dříve. Co s tím? Otočte se ke dveřím zády a posaďte se na sedadlo. Teprve potom otočte celé tělo směrem dopředu. Při vystupování postup zopakujte: nejdříve vytočte nohy ven a teprve potom vstaňte.
Seřízení. Nepodceňujte polohu těla při řízení. Když se vám podaří najít tu správnou, která nebude příliš zatěžovat páteř, budete méně unavení a vyhnete se zbytečné bolesti. Ale nejdříve si pořádně nastavte sedadlo, zrcátka a volant.
Pohodlí. Můžete vyzkoušet různé ortopedické pomůcky, které zlepší váš komfort při sezení. Zeptejte se ve zdravotnických potřebách, ale nekupujte je naslepo. Nechte si vše předvést a v klidu se rozhodněte, jaké skutečně potřebujete.
Klimatizace. Někomu uleví od bolesti v zádech vyhřívaná sedačka nebo teplý vzduch proudící na nohy, jinému zase chladnější klima. Nebojte se experimentovat, ale při vyšší teplotě dávejte pozor na nebezpečí mikrospánku.
Pomůcky. Jestli vám nestačí standardní zrcátka, nakupte si pomocná. Ve specializovaných obchodech je velký výběr, včetně zrcátek speciálně namířených na děti na zadním sedadle. Není to velká investice a vaše pohodlí při řízení se díky nim může výrazně zvýšit.
Přestávky. Revmatikům většinou nevyhovuje zůstávat dlouho v jedné poloze. Snažte se vyhýbat cestám, které nestihnete za hodinu. Pokud to jinak nejde, dělejte si pravidelné přestávky a během nich se vždy rozhýbejte.
Nevzdávejte se řízení jen proto, že vše již není jako dříve. Co nejvíce si manipulaci s vozem usnadněte a uvidíte, kolik věcí se zlepší, nebo dokonce vrátí do normálního stavu.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Historicky byla Bechtěrevova choroba takřka výhradně popisována u mužů, zatímco ženám bylo toto revmatické onemocnění páteře diagnostikováno vzácně. Ovšem v posledních letech se přišlo na to, že i ženy trápí revmatické onemocnění zad a křížokyčelního kloubu. Jde o tzv. nonradiografickou axiální spondylartritidu (nr-AxSpA). Obě diagnózy pak patří mezi dvě různé formy jednoho onemocnění, tzv. axiální spondylartritidu (AxSpa).
Lidé trpící ankylozující spondylitidou, tedy Bechtěrevovou chorobou, by měli na zdraví své páteře dávat obzvlášť velký pozor. Jednou z možností, jak si tuto část těla chránit, je i používání různých ochranných pomůcek, zejména při sportu.
Ruský neurolog, psychiatr a fyziolog Vladimír Michajlovič Bechtěrev je známý zejména díky Bechtěrevově nemoci, kterou poprvé popsal právě on. Význam tohoto lékaře a vědce v dějinách medicíny byl však mnohem větší.
Pacientská organizace Klub bechtěreviků už řadu let pomáhá lidem, kteří se potýkají s ankylozující spondylitidou (Bechtěrevovou chorobou). Revmatické zánětlivé onemocnění se projevuje zejména bolestmi a postupným tuhnutím zad. V České republice postihuje až 1 % osob, tedy 100 000 jedinců. Jedním z nich je i Jindřich Fanta (66), kterému byla nemoc diagnostikována ve 30 letech a který již 13 let stojí v čele této pacientské organizace.
Existuje řada pohnutek, proč se lidé rozhodnou skoncovat s tabákem. Jednou z nich může být i přítomnost Bechtěrevovy choroby. Je-li totiž člověk s touto nemocí kuřákem, trpí jeho organismus ještě více než u běžného spotřebitele cigaret. Jak konkrétně?
