Zůstat soběstačný tak dlouho, jak to jen jde. To je hlavní cíl chronicky nemocných a platí to i o lidech, které sužuje revmatická nemoc páteře. Jednou ze zásadních věcí pak bývá poradit si při řízení automobilu.
I když se může řízení vozu s revmatickou nemocí stát obtížnější, není tak jednoduché se ho vzdát. Pro obyvatele menších obcí se špatnou dostupností veřejné dopravy je jízda autem doslova nutností. Naštěstí lze mnoho obtíží s řízením vyřešit pomocí následujících opatření:
Nasedání. Zhoršila se u vás schopnost nasedání? Pootočit páteř už prostě nelze jako dříve. Co s tím? Otočte se ke dveřím zády a posaďte se na sedadlo. Teprve potom otočte celé tělo směrem dopředu. Při vystupování postup zopakujte: nejdříve vytočte nohy ven a teprve potom vstaňte.
Seřízení. Nepodceňujte polohu těla při řízení. Když se vám podaří najít tu správnou, která nebude příliš zatěžovat páteř, budete méně unavení a vyhnete se zbytečné bolesti. Ale nejdříve si pořádně nastavte sedadlo, zrcátka a volant.
Pohodlí. Můžete vyzkoušet různé ortopedické pomůcky, které zlepší váš komfort při sezení. Zeptejte se ve zdravotnických potřebách, ale nekupujte je naslepo. Nechte si vše předvést a v klidu se rozhodněte, jaké skutečně potřebujete.
Klimatizace. Někomu uleví od bolesti v zádech vyhřívaná sedačka nebo teplý vzduch proudící na nohy, jinému zase chladnější klima. Nebojte se experimentovat, ale při vyšší teplotě dávejte pozor na nebezpečí mikrospánku.
Pomůcky. Jestli vám nestačí standardní zrcátka, nakupte si pomocná. Ve specializovaných obchodech je velký výběr, včetně zrcátek speciálně namířených na děti na zadním sedadle. Není to velká investice a vaše pohodlí při řízení se díky nim může výrazně zvýšit.
Přestávky. Revmatikům většinou nevyhovuje zůstávat dlouho v jedné poloze. Snažte se vyhýbat cestám, které nestihnete za hodinu. Pokud to jinak nejde, dělejte si pravidelné přestávky a během nich se vždy rozhýbejte.
Nevzdávejte se řízení jen proto, že vše již není jako dříve. Co nejvíce si manipulaci s vozem usnadněte a uvidíte, kolik věcí se zlepší, nebo dokonce vrátí do normálního stavu.
Řeč je o chronické nemoci, která od určitého stadia může život nemocného začít ovlivňovat natolik, že vykonávat zaměstnání je náhle příliš náročné. Bechtěrevova choroba se postupem času vyvíjí a někdy může člověka dovést až do invalidního důchodu.
Konec roku je pro mnohé z nás očekávaným a radostným obdobím roku. Vánoční svátky, Silvestr a Nový rok však vyžadují spoustu příprav a osobního nasazení. Účastnit se množství večírků a rodinných setkání je náročné pro zdravého člověka, natož pro jedince s Bechtěrevovou chorobou. Vánoční shon by ale neměl představovat alibi pro nedodržování léčby a zanedbávání každodenního cvičení.
Většina pacientů trpících Bechtěrevovou chorobou operační zákrok nevyžaduje. V některých případech ale nelze volit jinak než se obrátit o pomoc na chirurgii. I když se nikomu dobrovolně „pod kudlu“ nechce, šikovné ruce operatérů dokážou často až zázračně bolavým zádům ulevit.
Jedním z typických projevů Bechtěrevovy nemoci je bolest v dolních partiích zad. Ta ale může doprovázet mnohá jiná onemocnění. Jak lékaři poznají, že se jedná skutečně o toto revmatologické onemocnění?
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Léčba Bechtěrevovy nemoci vyžaduje dlouhodobý odborný přístup. Tato choroba bohužel není ani při dnešních léčebných možnostech zcela vyléčitelná. Biologická léčba funguje cíleně na základě detailních poznatků o spouštěčích a průběhu imunitní reakce...
