S Bechtěrevovou chorobou bojují i vrcholoví sportovci
19. 1. 2013
A není jich málo. Někteří rezignují, ale většina se se svým osudem statečně popere. Mnoho jich také začne pomáhat i svým spolupacientům.
A není jich málo. Někteří rezignují, ale většina se se svým osudem
statečně popere. Mnoho jich také začne pomáhat i svým spolupacientům.
Bojovník ve sportu i v nemoci
Rico
Brogna byl úspěšným hráčem nejvyšší profesionální americké baseballové
ligy, když mu byla v roce 1991, tedy v 21 letech, diagnostikována
Bechtěrevova choroba. I s vážnou nemocí pokračoval v profesionální hře
až do roku 2000, kdy kariéru ukončil. Miláčkem fanoušků i médií se stal
nejen pro svoji statečnost, s jakou se chorobě postavil, ale také pro
svůj morální kredit a charakter: "Ve hře plné sobectví a arogance je
Brogna jako příjemná oáza," napsal mimo jiné tisk. Namísto toho, aby
rezignoval nebo žil do konce života ze zašlé slávy, zůstal ve vrcholovém
sportu, začal se věnovat osvětě a shánět peníze na podporu výzkumu a
léčby tohoto onemocnění.
Ti druzí
Kromě Brogny jsou známy případy i dalších vrcholových sportovců, kterým byla Bechtěrevova nemoc diagnostikována:
profesionální golfista Ian Woosnam,
hráč kulečníku Chris Small – toho nemoc přiměla ukončit kariéru,
Ellyn Robinson, profesionální vzpěračka – mimo jiné obhájila doktorský titul v oboru tělovýchovy.
Dokazovat zdánlivě nemožné
Rico
Brogna se po své diagnóze začal věnovat charitě a v letech 1997 až 2001
byl například mluvčím Americké asociace pro spondylitidu. Věta, kterou
Brogna kdysi komentoval svou sportovní i charitativní činnost, pak může
sloužit jako moto všem lidem, kteří se celý život musí potýkat s vážným
onemocněním: "Doufám, že mohu být inspirací pro ostatní, aby dělali
věci, o kterých si mysleli, že s Bechtěrevovou nemocí dělat nemohou.
Naučte se zkoušet to, o čem jste si mysleli, že je nemožné – a můžete
dosáhnout velkých věcí."
Jedním z typických projevů Bechtěrevovy nemoci je bolest v dolních partiích zad. Ta ale může doprovázet mnohá jiná onemocnění. Jak lékaři poznají, že se jedná skutečně o toto revmatologické onemocnění?
Po prášcích na bolest sáhne občas každý z nás. Ovšem lidé sužovaní některou z revmatických nemocí jich zkonzumují vhledem k síle svých obtíží daleko více.
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.