Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti.
Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti. Látky užívané k biologické léčbě jsou zacíleny na cytokiny a snížením jejich účinků zamezí zánětu.
Co jsou to cytokiny?
Jde o molekuly, které hrají důležitou roli v mezibuněčné komunikaci. Cytokiny jsou látky produkované např. buňkami imunitního systému, které spouštějí a udržují zánětlivou reakci v místě poškození. Cytokiny dokážou ovlivnit tvorbu dalších cytokinů, jde o jakousi kaskádu, a výsledkem může být často i nekontrolovatelný zánětlivý děj, poškození buněk a tkání a v případě, že se tvorba cytokinů vymkne kontrole, i vznik autoimunitního poškození.
Mezi nejdůležitější cytokiny u revmatických nemocí patří TNFα (tumory nekrotizující faktor α), interleukin 1 (IL-1) a interleukin 6 (IL-6). Biologická léčba je zamířena právě na tyto cytokiny, u revmatických nemocí jde zejména o látky blokující účinky TNFα.
Pomocí biologické léčby je možno léčit tyto revmatické nemoci:
revmatoidní artritida,
JIA (juvenilní idiopatická artritida),
lupénka (psoriáza),
psoriatická artritida,
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida).
Biologická léčba u revmatických onemocnění účinkuje tak, že:
blokuje signální molekuly nebo jejich receptory, a tím pádem omezuje nežádoucí zánět,
napravuje „chybnou“ imunitní reakci podpořením správných, a naopak zabráněním chybným procesům.
Účinky biologické léčby přicházejí velmi rychle, většinou se objevují v průběhu dnů až týdnů. Biologické léky zmírňují obtíže, zpomalují až zastavují průběh onemocnění a zlepšují kvalitu života pacientů.
Lidé s lupénkou jsou oproti ostatní populaci až dvakrát více ohroženi rozvojem deprese. Vinu na tom mohou nést jednak biologické pochody, které psoriázu spouštějí, ale také častá společenská izolace těchto osob. Jak se tedy těžké skleslosti a „nenáladě“ bránit?
Lupénka je kožní onemocnění související s imunitním systémem. Při jejím vzniku hraje roli zčásti autoimunita, zčásti ale také dědičnost. Děti rodičů postižených lupénkou mají 30% riziko vzniku lupénky. Co tato nemoc pro dítě znamená a čeho se vyvarovat, se dozvíte z následujících řádků.
Když vás začne trápit bolest na patě, může to být způsobeno plantární fasciitidou. Nejčastěji vzniká u obézních žen středního věku či u osob, které vykonávají svou práci vestoje. V jejím ohrožení jsou ale i lidé trpící psoriatickou artritidou.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Každé porušení povrchu kůže zvyšuje riziko zanesení infekce do vzniklé rány. Protože lupénka postihuje právě tento orgán, nabízí se otázka, zda infekce ohrožuje i majitele této nemoci.
