Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti.
Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti. Látky užívané k biologické léčbě jsou zacíleny na cytokiny a snížením jejich účinků zamezí zánětu.
Co jsou to cytokiny?
Jde o molekuly, které hrají důležitou roli v mezibuněčné komunikaci. Cytokiny jsou látky produkované např. buňkami imunitního systému, které spouštějí a udržují zánětlivou reakci v místě poškození. Cytokiny dokážou ovlivnit tvorbu dalších cytokinů, jde o jakousi kaskádu, a výsledkem může být často i nekontrolovatelný zánětlivý děj, poškození buněk a tkání a v případě, že se tvorba cytokinů vymkne kontrole, i vznik autoimunitního poškození.
Mezi nejdůležitější cytokiny u revmatických nemocí patří TNFα (tumory nekrotizující faktor α), interleukin 1 (IL-1) a interleukin 6 (IL-6). Biologická léčba je zamířena právě na tyto cytokiny, u revmatických nemocí jde zejména o látky blokující účinky TNFα.
Pomocí biologické léčby je možno léčit tyto revmatické nemoci:
revmatoidní artritida,
JIA (juvenilní idiopatická artritida),
lupénka (psoriáza),
psoriatická artritida,
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida).
Biologická léčba u revmatických onemocnění účinkuje tak, že:
blokuje signální molekuly nebo jejich receptory, a tím pádem omezuje nežádoucí zánět,
napravuje „chybnou“ imunitní reakci podpořením správných, a naopak zabráněním chybným procesům.
Účinky biologické léčby přicházejí velmi rychle, většinou se objevují v průběhu dnů až týdnů. Biologické léky zmírňují obtíže, zpomalují až zastavují průběh onemocnění a zlepšují kvalitu života pacientů.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Od 16 let trápila mladého muže ze smíšeného česko-vietnamského manželství lupénka. Vyzkoušel různé typy lokální i systémové terapie, ale vždy jen s dočasným efektem. Léčbu komplikoval i fakt, že ne vždy dodržoval doporučení kožního lékaře.
Je všeobecně známo, že projevy lupénky často vznikají po akutních virových nebo bakteriálních infekčních onemocněních. Často se jedná o infekce způsobené streptokoky, jako například hnisavou angínu, zánět středního ucha a podobně. Jiná, hlavně virová onemocnění horních cest dýchacích hrají roli spíše při opakování výsevů. Jak bakterie komplikují již vzniklé kožní projevy a jakou roli při lupénce hrají plísně?
Máte-li psoriázu, pak je vaše pokožka citlivější než kůže zdravých lidí. Chcete-li o ni správně pečovat, pamatujte si, co jí škodí, a čím jí naopak dodáte vše, co potřebuje.
Už několik let se ukazuje, že lupénka způsobuje nejen problémy na kůži, ale i spoustu dalších přidružených onemocnění. Mezi ně může patřit i srdeční infarkt či mozková mrtvice. Pro lepší péči o pacienty a hlavně prevenci často závažných problémů je důležité znát všechny vlivy lupénky na celkový zdravotní stav. Vědci na Pensylvánské univerzitě se zaměřili na spojení lupénky a vysokého krevního tlaku.
