Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti.
Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti. Látky užívané k biologické léčbě jsou zacíleny na cytokiny a snížením jejich účinků zamezí zánětu.
Co jsou to cytokiny?
Jde o molekuly, které hrají důležitou roli v mezibuněčné komunikaci. Cytokiny jsou látky produkované např. buňkami imunitního systému, které spouštějí a udržují zánětlivou reakci v místě poškození. Cytokiny dokážou ovlivnit tvorbu dalších cytokinů, jde o jakousi kaskádu, a výsledkem může být často i nekontrolovatelný zánětlivý děj, poškození buněk a tkání a v případě, že se tvorba cytokinů vymkne kontrole, i vznik autoimunitního poškození.
Mezi nejdůležitější cytokiny u revmatických nemocí patří TNFα (tumory nekrotizující faktor α), interleukin 1 (IL-1) a interleukin 6 (IL-6). Biologická léčba je zamířena právě na tyto cytokiny, u revmatických nemocí jde zejména o látky blokující účinky TNFα.
Pomocí biologické léčby je možno léčit tyto revmatické nemoci:
revmatoidní artritida,
JIA (juvenilní idiopatická artritida),
lupénka (psoriáza),
psoriatická artritida,
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida).
Biologická léčba u revmatických onemocnění účinkuje tak, že:
blokuje signální molekuly nebo jejich receptory, a tím pádem omezuje nežádoucí zánět,
napravuje „chybnou“ imunitní reakci podpořením správných, a naopak zabráněním chybným procesům.
Účinky biologické léčby přicházejí velmi rychle, většinou se objevují v průběhu dnů až týdnů. Biologické léky zmírňují obtíže, zpomalují až zastavují průběh onemocnění a zlepšují kvalitu života pacientů.
Zatímco velkou část nemocí na první pohled nevidíte, u lupénky je to zpravidla přesně naopak. Kůže pacientů bývá pokryta nevzhlednými červenými ložisky s olupujícími se bílými šupinkami. Cílem léčby je postižení kůže pokud možno minimalizovat. Ovšem to může nějakou dobu trvat a stejně tak se může výskyt ložisek opakovaně vracet.
Lupus a lupénka. Pro někoho možná dvě stejná nebo velmi podobná slova, ovšem nemoci, které se za nimi skrývají, jsou ve svém průběhu velmi odlišné. A protože o lupénce je na těchto stránkách informací dostatek, pojďme se podrobněji podívat na to, jak náš život může ovlivnit právě onemocnění zvané lupus.
Lupénka, chronické zánětlivé onemocnění postihující kůži, a psoriatická artritida, tedy zánětlivé onemocnění kloubů, mají mnoho společného. Kolik pacientů se potýká s oběma chorobami zároveň a která nemoc propuká dříve?
Při biologické léčbě dochází k regulaci imunitního systému, a proto musí každý pacient, který je jejím potencionálním kandidátem, postoupit podrobná vyšetření odhalující probíhající infekce a zhodnocení rizik zhoršení probíhajících onemocnění. O jaká vyšetření se jedná?
Hrdina našeho posledního videa Jan "Tráva" Trávníček, vyrazil, tak jak sliboval, dobýt obávanou nepálskou osmitisícovku - Annapurnu (8 091 m). Většina z nás má tuto horu spojenou s pohodovým filmem Jak vytrhnout velrybě stoličku a vůbec netuší, že je skutečná, nebezpečná a záludná.
Jako by nestačilo, že psoriáza ošklivě hyzdí kůži – po zhojených ložiscích navíc často na pokožce zůstávají i nevzhledné skvrny. Vědci však už přišli na to, jak k tomuto jevu dochází.
