Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti.
Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti. Látky užívané k biologické léčbě jsou zacíleny na cytokiny a snížením jejich účinků zamezí zánětu.
Co jsou to cytokiny?
Jde o molekuly, které hrají důležitou roli v mezibuněčné komunikaci. Cytokiny jsou látky produkované např. buňkami imunitního systému, které spouštějí a udržují zánětlivou reakci v místě poškození. Cytokiny dokážou ovlivnit tvorbu dalších cytokinů, jde o jakousi kaskádu, a výsledkem může být často i nekontrolovatelný zánětlivý děj, poškození buněk a tkání a v případě, že se tvorba cytokinů vymkne kontrole, i vznik autoimunitního poškození.
Mezi nejdůležitější cytokiny u revmatických nemocí patří TNFα (tumory nekrotizující faktor α), interleukin 1 (IL-1) a interleukin 6 (IL-6). Biologická léčba je zamířena právě na tyto cytokiny, u revmatických nemocí jde zejména o látky blokující účinky TNFα.
Pomocí biologické léčby je možno léčit tyto revmatické nemoci:
revmatoidní artritida,
JIA (juvenilní idiopatická artritida),
lupénka (psoriáza),
psoriatická artritida,
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida).
Biologická léčba u revmatických onemocnění účinkuje tak, že:
blokuje signální molekuly nebo jejich receptory, a tím pádem omezuje nežádoucí zánět,
napravuje „chybnou“ imunitní reakci podpořením správných, a naopak zabráněním chybným procesům.
Účinky biologické léčby přicházejí velmi rychle, většinou se objevují v průběhu dnů až týdnů. Biologické léky zmírňují obtíže, zpomalují až zastavují průběh onemocnění a zlepšují kvalitu života pacientů.
Ke vzniku psoriázy může vést více faktorů. Jedním z nich je i určitá genetická výbava, která rozvoj tohoto chronického onemocnění usnadňuje. Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že náchylnost k lupénce, kterou máme uloženou v genech, není v historii lidstva žádnou novinkou.
Neexistuje žádný vědecký důkaz, že by určité potraviny měly přímý pozitivní vliv na psoriázu. Je však dokázáno, že snížení hmotnosti může zmírnit symptomy onemocnění – doporučuje se proto vyvážená strava a stabilní váha. Která jídla jsou tedy vhodná, a jakých je naopak potřeba se vyvarovat?
Už několik let se ukazuje, že lupénka způsobuje nejen problémy na kůži, ale i spoustu dalších přidružených onemocnění. Mezi ně může patřit i srdeční infarkt či mozková mrtvice. Pro lepší péči o pacienty a hlavně prevenci často závažných problémů je důležité znát všechny vlivy lupénky na celkový zdravotní stav. Vědci na Pensylvánské univerzitě se zaměřili na spojení lupénky a vysokého krevního tlaku.
Onemocněním lupénkou často trpí celé rodiny, takže o jeho dědičném podkladě není pochyb. Který gen má ale onemocnění na svědomí, to bylo dlouho záhadou. Vědci nyní poodhalili roušku tajemství, která genetické příčiny psoriázy zakrývá.
Lupus a lupénka. Pro někoho možná dvě stejná nebo velmi podobná slova, ovšem nemoci, které se za nimi skrývají, jsou ve svém průběhu velmi odlišné. A protože o lupénce je na těchto stránkách informací dostatek, pojďme se podrobněji podívat na to, jak náš život může ovlivnit právě onemocnění zvané lupus.
Lupénka zatěžuje pacienty nejen nepříjemným vzhledem kůže, ale i dalšími komplikacemi, například depresemi. Jednou z méně častých komplikací této nemoci je i vyšší riziko výskytu rakoviny.
