V případě alergie i autoimunitního onemocnění se jedná o nepřiměřenou reakci imunity na určitý podnět. V prvním případě vnější, v druhé vnitřní. Co to znamená pro jejich diagnózu a léčbu?

Imunitní systém člověka je složitý aparát, jehož jednotlivé složky musí fungovat v naprostém souladu. V lidském těle zastává tento složitý systém tři hlavní funkce, rozpoznává:

• struktury (buňky pro organismus škodlivé či jedovaté apod.), které jsou pro tělo cizí a proti kterým je potřeba zakročit,
• struktury, které jsou naopak tělu vlastní a proti kterým nemají obranné mechanismy zasahovat,
• struktury tělu sice vlastní, ale například poškozené, které je nutné z organismu odstranit.

Z tohoto výčtu je jasné, že imunitní systém musí být velmi dobře kontrolován a jakákoliv odchylka od jeho správného fungování může způsobit zdravotní komplikace. V tomto článku se zaměříme na dvě takové situace, autoimunitní onemocnění a alergie. 

Alergie a autoimunitní onemocnění – jak se liší a co mají společného?

Autoimunitní onemocnění je onemocnění, při kterém imunitní systém napadá buňky vlastního těla. Jeho podstatou je tedy patologická obranná reakce vyvolaná vnitřním antigenem, tzv. autoantigenem, molekulou běžně se vyskytující v těle člověka. Mezi tato onemocnění patří i lupénka. Naproti tomu alergie je definována jako přemrštěná imunitní reakce vyvolaná zevním antigenem, tzv. alergenem, látkou pocházející z okolního prostředí.

V obou případech se tedy jedná o nepřiměřenou obrannou reakci organismu na podnět (vnitřní či vnější), což má za následek poškození tkání či orgánů a tím i jejich funkce. V případě alergií vede odstranění vyvolávajícího antigenu obvykle k vymizení klinických projevů. Vzhledem k tomu, že eliminovat z těla autoantigen nelze, mají autoimunitní choroby chronický, postupně se zhoršující charakter. Do chronicity mohou však přejít i alergická onemocnění a v určitých případech mohou být předstupněm onemocnění autoimunitního. 

Faktory ovlivňující jejich vznik

Jak u alergií, tak u autoimunitních onemocnění je jejich vznik závislý na kombinaci vlivu vnitřních (geneticky podmíněných) a vnějších faktorů (infekcí, léků, potravin, UV záření apod.). U geneticky podmíněných faktorů lze předpokládat, že roli budou hrát zvláště molekuly účastnící se regulace imunitní odpovědi, k jejich studiu je proto napnuto úsilí řady vědeckých skupin působících ve výzkumu této problematiky.

Genetická podmíněnost obou typů onemocnění otevírá i otázku, jaký je vztah genetických faktorů pro vznik autoimunitních onemocnění a alergií. Současné studie potvrdily řadu různých modelů. V některých případech genetická patologie zvyšující riziko alergie snižovala pravděpodobnost rozvoje autoimunitních onemocnění, v některých případech bylo riziko zvýšené u obou typů chorob a v některých případech nenašli vědci žádnou spojitost.

Léčba a problematika správné diagnózy

Úzká souvislost mezi alergiemi a autoimunitními onemocněními může v některých případech působit diagnostické obtíže, neboť klinické projevy mohou být velmi podobné, a to zvláště v jejich počátečních stadiích. Diagnostika je naopak komplikována skutečností, že projevy jednoho onemocnění se u jednotlivých lidí mohou lišit.

Mnoho otázek, jejichž odpovědi by mohly vést ke zlepšení současné léčby, zůstává stále nezodpovězených. Již teď je ale zřejmé, že autoimunitní reakce a alergie je vhodné studovat společně, a nikoliv odděleně.

(eub)

Zdroje:

https://www.nih.gov/news-events/news-releases/nih-scientists-find-link-between-allergic-autoimmune-diseases-mouse-study

https://www.aaaai.org/global/latest-research-summaries/Current-JACI-Research/autoimmune-disease

https://www.totalhealthinstitute.com/autoimmune-and-allergy/

https://www.lf2.cuni.cz/files/uspechy/files/2017/clanek.pdf

https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/diferencialni-diagnostika-alergickych-a-autoimunitnich-onemocnen-163571