Revmatickými nemocemi netrpí jen dospělí. Postiženy mohou být i děti – a to i ty nejmenší. Juvenilní revmatoidní artritidou trpí přibližně 30–150 na 100 000 dětí ve věku do 16 let...
nemocnění juvenilní idiopatickou artritidou je velmi agresivní nemocí, u níž dochází k poškození kloubů. Zároveň může mít tato nemoc vážný dopad na růst a vývoj kostí.
Možností, které se při léčbě juvenilní revmatoidní artritidy (JIA) nabízejí, je celá řada. Podobně jako u dospělých jsou ale přítomny i nežádoucí účinky těchto léků, zejména kortikoidů. Děti jsou ale k těmto vedlejším účinkům mnohem citlivější než dospělí. Kortikoidy jsou velmi účinné léky snižující zánětlivou aktivitu onemocnění, u dětí ale působí rizikově mimo jiné na růst, imunitu a hormonální činnost nadledvinek. Proto je třeba jejich podávání pečlivě sledovat a dbát bezpečnosti.
Velkou šancí, kterou může dnešní medicína postiženým dětem nabídnout, je biologická léčba. Ta může u dětí podobně jako u dospělých potlačit zánětlivou aktivitu spuštěnou imunitním systémem proti vlastní tkáni. Zánět je hlavní příčinou poškození kloubů a chrupavky.
Obnova narušeného růstu
Biologická léčba neboli také cílená léčba ale u dětí s JIA dokáže rovněž obnovit růstovou kapacitu, a to dokonce i u těch dětí, u nichž byl růst nejvíce narušen.
K tomuto zjištění došli finští lékaři při studii, ve které byla sledována skupinka 71 dětí s JIA. Když byl výškový přírůstek vyjádřen v centimetrech za rok, u dětí, kterým byla podávána biologická léčba, došlo oproti dětem, které byly léčeny standardně, k přírůstku o 1,8 centimetru za rok.
Kolem léčby juvenilní revmatoidní artritidy a podávání biologické léčby dětem ale zůstává stále ještě mnoho otazníků.
Existuje bezpečná dávka pro užívání glukokortikoidů, aby nebyl růst permanentně narušen? Jak brzy lze u dětí začít s biologickou léčbou? Jaké jsou dlouhodobé nežádoucí účinky biologické léčby a jak by mělo být dítě, které ji užívalo, sledováno? Existují nějaké kontraindikace, při kterých není dobré podávat cílenou léčbu v průběhu růstové periody?
Těhotenství nemusí znamenat zhoršení probíhajícího revmatologického onemocnění. Předem plánované těhotenství, pečlivé sledování a vhodná léčba umožňují těmto ženám prožít úspěšné období čekání na miminko. Je ale důležité dodržovat několik pravidel.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Revmatoidní artritida zdaleka není jen nemocí starších lidí. Trpí ji přibližně 1 % celosvětové populace a může se objevit v každém věku. Častěji jsou postiženy ženy, v poměru 2–3:1 oproti mužům. A jak se toto onemocnění pozná?
Nohy nás nosí celý život, přesto se k nim často chováme doslova macešsky. Dají se však přirovnat ke stavbě domu: Máme-li špatný základ, může se zřítit nakonec celý dům. Bohužel si někdy uvědomíme, že je třeba se o nohy starat, až když začnou problémy.
Revmatoidní artritida je dlouhodobé a komplikované onemocnění především kvůli tomu, že dosud není známa jeho příčina. Ze stejného důvodu není proto snadná ani jeho léčba. Lékaři volí tzv. léčbu symptomatickou, která ovlivňuje příznaky (symptomy) nemoci, ale vlastní vyvolávající příčinu samozřejmě nevyřeší
Lázeňská léčba je jednou z nejstarších metod, jak bojovat s revmatoidní artritidou. Pomocí různých procedur lze pacientům ulevit od jejich bolesti. Jsou tedy lázně skutečně zázračným lékem na tuto nemoc?
