Chřipka je nepříjemný zážitek pro každého. Pokud máte revmatoidní artritidu, platí to dvojnásob. To proto, že každé autoimunitní onemocnění poškozuje funkci imunitního systému, takže se obtížněji brání infekcím.
Osoby s revmatoidní artritidou mají ve srovnání se zdravými lidmi o 70 % vyšší možnost, že se nakazí nějakou infekcí. O 83 % je pak u nich větší pravděpodobnost, že budou muset být kvůli této infekci hospitalizováni. Nárůst rizik způsobuje nemoc samotná. Funkci imunitního systému mohou zhoršit i některé léky, které zachraňují klouby před devastací artritidou. Rozhodně to však není důvod k odmítání léčiv.
Strach z komplikací
Když mluvíme o nebezpečí spojeném s chřipkou, samozřejmě nejde o to, že bychom se báli rýmy nebo kašle. Ty každý z nás zvládne. Problémem je, že člověk s artritidou čelí riziku, že průběh chřipky bude horší než u zdravých lidí. Jde hlavně o větší výskyt komplikací. K těm patří zejména:
těžký zánět průdušek vedoucí k dušnosti,
zápal plic, který bývá i smrtelný,
záněty dutin a středního ucha.
Revmatoidní artritida může poškozovat plíce a srdce i bez chřipky. Pokud se tyto nemoci sejdou „na jednom hřišti“, může být účinek devastující.
Očkování umí pomoci
Nevěřte tomu, že se dovedete v chřipkové sezóně vyhnout infekci dodržováním hygienických opatření. Nemalá část nemocných nemá vůbec žádné příznaky, přesto vylučují velké množství agresivních virů. Snadno se tak lze nakazit od člověka, který vůbec neví, že je nemocný, chodí do práce a nevědomky svoji nemoc šíří. Pokud se chcete účinně chránit, jedinou možností je očkování.
Je tak účinné a přínosné, že ho s velkou pravděpodobností dostanete od pojišťovny zadarmo nebo s malým doplatkem.
Nedejte na mýty o pochybném účinku vakcíny, ten je bezpečně prokázán klinickými studiemi.
Očkovací látky jsou každoročně připraveny od září nebo října a aplikují se po celé chladné období roku.
Když už je epidemie v plném proudu, může být na očkování pozdě. Přesto to stojí za pokus. Zavolejte svému praktickému lékaři a domluvte se s ním na vhodném postupu.
Ačkoliv „revma“ je běžně dáváno do souvislosti s vyšším věkem, toto spojení není zcela namístě. Typickým příkladem je juvenilní idiopatická artritida, která je jedním z nejčastějších revmatických onemocnění u dětí.
Osoby trpící psoriatickou artritidou mohou sužovat také záněty úponů. Nejde o žádnou banalitu – bolest se vyrovná zánětu kloubů. Přestože jde mnohdy o přechodnou potíž, je nutné ji řešit.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Starší pacienti s revmatickým onemocněním si možná ještě vzpomínají na dříve používané „revmatické diety“. Ty se však již dlouho nedoporučují, přestože role výživy u této nemoci nevýznamná není.
Chronická bolest dokáže významně narušit kvalitu života osoby, která jí trpí. V lepším případě znepříjemňuje, v tom horším přímo znemožňuje běžné aktivity, jakými jsou například sport, sex nebo spánek. Proti bolesti je ale možné bojovat. A pomyslným bitevním polem – kromě fyzického těla – může být i duše pacienta.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
