Pod pojmem revmatoidní artritida si nejčastěji představujeme onemocnění, které trápí hlavně malé klouby rukou a zápěstí. Tato choroba se však může projevit na mnoha místech těla, nevyjímaje velké klouby v rameni, koleni nebo kyčli.
Problémy s kyčlí obvykle přicházejí až časem
Postižení velkých kloubů ale obvykle nastupuje později než potíže s menšími klouby. Nejčastějším příznakem jejich poškození je bolest, která má obvykle tupý charakter a objevuje se v tříslech, na vnější straně stehna nebo na hýždích. Typické je, že je nejsilnější ráno a s fyzickou aktivitou se postupně zmírňuje. Nicméně příliš velká námaha může obtíže naopak i zhoršit. Kloubní bolest může být provázena ztuhlostí, otoky nebo nepříjemným pocitem v oblasti stehen či třísel. Mezi dalšími příznaky lze zmínit i únavu, ztrátu chuti k jídlu a postižení dalších kloubů. Potíže mohou přicházet postupně nebo se objevit všechny najednou.
Pomáhají léky i rehabilitace
Při léčbě revmatoidní artritidy se sledují dva základní cíle – zmírnit příznaky onemocnění a zabránit jejich zhoršení a poškození kloubů. Na výběr je z několika skupin léků. Používají se nesteroidní antirevmatika, kortikoidy a přípravky cílené léčby. Při revmatoidní artritidě je důležitá i pravidelná rehabilitace, protože
cvičení posiluje svaly, které poskytují oporu kloubům,
pohyb napomáhá tomu, aby klouby zůstaly dostatečně pružné.
Navíc během fyzioterapie se můžete naučit, jak se co nejlépe hýbat, abyste zabránili bolesti a zraněním, ergoterapie zase nabízí způsob, jak se vypořádat s běžnými denními aktivitami, jako je například oblékání, vaření nebo uklízení. Vycházková hůl, chodítko, dlouhá lžíce na boty a různé další kompenzační pomůcky přitom mohou být velmi užitečnými pomocníky.
Aktivní život operací nekončí
Chirurgický zákrok může pomoci zachovat funkci kloubu nebo předcházet ztrátě hybnosti. Bývá doporučován nejčastěji v případech, kdy pacient pociťuje krutou bolest anebo když kloubní postižení způsobuje nehybnost kloubu. Často bývá doporučována úplná náhrada kyčelního kloubu. Odhaduje se, že až u 80 % revmatiků operace přináší dobré výsledky i v dlouhodobém měřítku, tj. 12–15 let po operaci.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Nejlepším zdrojem vitaminů pro zdravého člověka je vyvážená strava, případné vitaminové doplňky je vhodné prodiskutovat s lékařem. První skupinou vitaminů jsou vitaminy rozpustné v tucích. Vitaminy se ale rozpouštějí i ve vodě...
Pro lidské tělo je obecně výhodnější získávat vitamíny a minerály z jídla než z tzv. doplňků. Chybění či nedostatek některých z těchto důležitých prvků se mimo jiné zdá být spojeno i s rychlejším postupem revmatoidní artritidy. Nabízíme seznam toho, co by našemu organismu nemělo chybět.
Revmatoidní artritida není jen kloubní záležitost, je to nemoc celého těla. Postižené mohou být i dásně. Jejich stav upřesňuje celkovou prognózu revmatoidní artritidy – dásně totiž docela spolehlivě ukazují, jak rychle bude choroba postupovat.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Přestože artritida zřídkakdy postihuje přímo pohlavní orgány, může mít prostřednictvím fyzického onemocnění emoční dopad na sexuální život. I s těmito problémy ale lze úspěšně bojovat. Změna zjevu, nabraná nebo naopak ztracená kila nebo snížená pohyblivost a úbytek energie mohou ovlivnit sebejistotu a vnímání sebe sama.
