Lázeňské kúry jsou pro revma ideální, vyzkoušejte je i vy
24. 10. 2013
V léčbě revmatické artritidy se uplatňuje nejen užívání protizánětlivých léků, ale také fyzioterapie, rehabilitace a balneoterapie v lázních. Ty jsou vhodné zejména pro pacienty, u nichž má nemoc mírnější průběh.
V léčbě revmatické artritidy se uplatňuje nejen užívání
protizánětlivých léků, ale také fyzioterapie, rehabilitace a
balneoterapie v lázních. Ty jsou vhodné zejména pro pacienty, u nichž má
nemoc mírnější průběh.
Koupele i zábaly prospívají
Nejčastější procedury, které se při terapii revmatických onemocnění v lázeňské péči využívají, jsou následující:
Rehabilitace. Jde
o léčebnou tělesnou výchovu, jejímž smyslem je provádět pravidelně a
správně určitá cvičení. Ta mají za cíl udržet pohyblivost v kloubech a
zabránit ochabnutí svalů.
Fyzikální léčba. Sem spadá elektroléčba, biolampa, infračervené záření, kryoterapie, magnetoterapie, laser a ultrazvuk.
Balneoterapie. Do této skupiny patří především léčivé bahenní a minerální kúry.
Vodoléčebné procedury. Nejznámější jsou perličková koupel, vířivá masáž, skotské střiky apod.
Léčba minerální vodou
Balneoterapie
se používá pro řadu činností spojených s léčbou „spa“, včetně vodních
lázní, minerálních koupelí, bahenních koupelí či pití minerálních vod a
dalších. Jde vlastně o specifické použití přirozeně se vyskytující
termální minerální vody. Patří sem tedy i koupání v této přírodní
vodě. Minerály můžou obsahovat síru, sodík, bikarbonát, hořčík a spoustu
dalších prospěšných látek.
Porada s lékařem je nutná
Pobyt
v minerální vodě je zejména pro pacienty s artritidou velmi prospěšný –
zmírňuje bolest kloubů a tím zlepšuje i psychický stav a imunitní
systém. Přesto je zapotřebí dávat pozor, protože při některých teplých
procedurách se může „oživit“ zánět. O vhodnosti lázeňské léčby by měl
tedy vždy rozhodnout váš ošetřující lékař.
Léčba je vždy o spolupráci mezi lékařem a pacientem. A žádná úspěšná spolupráce se neobejde bez otevřené komunikace. Ani v případě revmatoidní artritidy tomu není jinak. Velmi pomůže, pokud budeme při pravidelných návštěvách v ordinaci upřímně mluvit o všech těžkostech, obavách a očekáváních spojených s nemocí a léčbou.
Revmatoidní artritida je nepříjemné zánětlivé onemocnění kloubů, které se bez vhodné léčby zhoršuje. Nejúčinnější, ale ne všemocnou terapií jsou bezesporu léky. Existuje však i řada nefarmakologických postupů. Nejefektivnějším krokem ovšem bývá kombinace obojího.
Při artritických onemocněních je velmi důležité udržovat si stálou váhu. Čím více kilogramů, tím větší zátěž na poškozené klouby. Někdy ale všechny snahy o zhubnutí zmaří i tak nenápadná věc, jako je vysedávání u televize.
Revmatoidní artritidu a artrózu mnoho lidí zaměňuje. Tato dvě onemocnění mají sice leccos společného, mají však také celou řadu odlišností. Jaké příznaku jsou pro ně typické?
Běžným příznakem u více než poloviny pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) bývá únava. Vyskytuje se nejčastěji u dětí s aktivním onemocněním. Přijít na původ obtíží nemusí být vůbec jednoduché, někdy je od lékařů, rodičů i samotných malých pacientů k objasnění příčiny zapotřebí doslova detektivní práce.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
