Nadměrná fyzická zátěž může vést ke vzniku artritidy
17. 1. 2010
Na výročním zasedání Radiologické společnosti v Severní Americe padlo v prosinci 2009 překvapivé tvrzení – nadměrná fyzická aktivita může u mužů a žen ve středním věku způsobit postižení kolenních kloubů a také zvyšovat riziko vzniku osteoartritidy.
Klouby otékají i bolí
Osteoartritida je degenerativní kloubní postižení, které způsobuje bolest, otoky a tuhnutí kloubů. Nemocné klouby jsou postupně deformovány a ztrácejí svoji funkčnost. Jedná se o nejčastější formu artritidy a jen ve Spojených státech postihuje na 27 miliónů dospělých pacientů.
Vliv má práce na zahrádce i doma
Vědci nedávno provedli studii, které se zúčastnilo celkem 236 pacientů ve věku mezi 45 a 55 lety, z toho bylo 136 žen a 100 mužů. Tito pacienti sice aktuálně žádné příznaky neměli, ale v minulosti se všichni s bolestí kolenních kloubů setkali.
Pacienti byli následně rozřazeni do 3 skupin podle úrovně jejich fyzické aktivity:
skupina s nízkou úrovní pohybové aktivity,
skupina se střední úrovní pohybové aktivity
a skupina s vysokou úrovní pohybové aktivity.
Pro představu – do poslední skupiny s vysokým stupněm fyzické aktivity patřili například pacienti, kteří provozovali několik hodin týdně chůzi či jakýkoliv sport, ale také práci na zahrádce nebo domácí práce.
Spojitost mezi vyšším stupněm tělesné aktivity a tíží kolenního postižení prokázala následně provedená magnetická rezonance. Postižení kolenních kloubů zahrnovala zejména poranění menisků, chrupavky nebo vazů a otok kostní dřeně.
Běhání versus cyklistika
Nejen tato, ale i některé předchozí studie napovídají, že zátěžová tělesná aktivita jako běhání či skákání může být pro zdraví chrupavky nevhodná. Na druhou stranu můžete chrupavku ochránit při plavání nebo jízdě na kole. Zamyslete se, kterému sportu dáte přednost!
Revmatoidní artritida se často vyskytuje s dalšími autoimunitními onemocněními. Jedním z nich může být i tzv. lupus (latinské označení pro vlka) neboli systémový lupus erytematodes. Za obě totiž může mutace jediného genu.
Juvenilní idiopatická artritida je dlouhodobé zánětlivé onemocnění kloubů, které se objeví už v dětském věku. Jsou pro něj charakteristické bolesti, otoky a omezení pohybu v kloubu. Zejména bolest pak dokáže pořádně potrápit nejen dětské pacienty, ale i jejich rodiče. Ti pak vyzkouší kromě pravidelného rozcvičování i řadu léků s různým efektem.
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covidu-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Na to jsme se mj. zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
V léčbě revmatické artritidy se uplatňuje nejen užívání protizánětlivých léků, ale také fyzioterapie, rehabilitace a balneoterapie v lázních. Ty jsou vhodné zejména pro pacienty, u nichž má nemoc mírnější průběh.
Ač se to zdá vzhledem k projevům revmatických onemocnění neuvěřitelné, podle nových studií mohou některé druhy sportů v boji proti revmatismu výrazně pomoci. Většina pacientů se přitom podvědomě pohybu a sportu vyhýbá, což je podle odborníků škoda.
Stejně jako každý rok i letos spadá na 12. říjen Světový den artritidy. A podobně jako v předchozích letech má i letošní ročník své téma. Tentokrát je to „Living Better, Ageing Well“, které lze přeložit jako „Žít lépe, stárnout důstojně“.