Nadměrná fyzická zátěž může vést ke vzniku artritidy
17. 1. 2010
Na výročním zasedání Radiologické společnosti v Severní Americe padlo v prosinci 2009 překvapivé tvrzení – nadměrná fyzická aktivita může u mužů a žen ve středním věku způsobit postižení kolenních kloubů a také zvyšovat riziko vzniku osteoartritidy.
Klouby otékají i bolí
Osteoartritida je degenerativní kloubní postižení, které způsobuje bolest, otoky a tuhnutí kloubů. Nemocné klouby jsou postupně deformovány a ztrácejí svoji funkčnost. Jedná se o nejčastější formu artritidy a jen ve Spojených státech postihuje na 27 miliónů dospělých pacientů.
Vliv má práce na zahrádce i doma
Vědci nedávno provedli studii, které se zúčastnilo celkem 236 pacientů ve věku mezi 45 a 55 lety, z toho bylo 136 žen a 100 mužů. Tito pacienti sice aktuálně žádné příznaky neměli, ale v minulosti se všichni s bolestí kolenních kloubů setkali.
Pacienti byli následně rozřazeni do 3 skupin podle úrovně jejich fyzické aktivity:
skupina s nízkou úrovní pohybové aktivity,
skupina se střední úrovní pohybové aktivity
a skupina s vysokou úrovní pohybové aktivity.
Pro představu – do poslední skupiny s vysokým stupněm fyzické aktivity patřili například pacienti, kteří provozovali několik hodin týdně chůzi či jakýkoliv sport, ale také práci na zahrádce nebo domácí práce.
Spojitost mezi vyšším stupněm tělesné aktivity a tíží kolenního postižení prokázala následně provedená magnetická rezonance. Postižení kolenních kloubů zahrnovala zejména poranění menisků, chrupavky nebo vazů a otok kostní dřeně.
Běhání versus cyklistika
Nejen tato, ale i některé předchozí studie napovídají, že zátěžová tělesná aktivita jako běhání či skákání může být pro zdraví chrupavky nevhodná. Na druhou stranu můžete chrupavku ochránit při plavání nebo jízdě na kole. Zamyslete se, kterému sportu dáte přednost!
Lupénka ovlivňuje život pacientů v řadě aspektů, těhotenství nevyjímaje. Není proto s podivem, že se ženy, které se pro početí rozhodnou, zajímají, jaký vliv může mít tato choroba a její léčba na jejich potomka.
Tvrdé podkožní útvary o velikosti hrášku až vlašského ořechu, které se typicky objevují v blízkosti kloubů. I tak se může projevit revmatoidní artritida. Naštěstí nejde o neléčitelný problém. Léčebných možností existuje dokonce několik.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Pro revmatoidní artritidu může mít význam signální molekula vytvářená vlastním organismem, která aktivuje imunitu. Pokud by se tento podnět podařilo zablokovat, pak by snad bylo možné vyvinout účinnější léčbu...
