Teplo si poradí se ztuhlými klouby, chlad zase se zánětem
9. 12. 2010
Juvenilní idiopatická artritida je dlouhodobé zánětlivé onemocnění kloubů, které se objeví už v dětském věku. Jsou pro něj charakteristické bolesti, otoky a omezení pohybu v kloubu. Zejména bolest pak dokáže pořádně potrápit nejen dětské pacienty, ale i jejich rodiče. Ti pak vyzkouší kromě pravidelného rozcvičování i řadu léků s různým efektem.
Může ale pomoci něco tak prostého, jako je teplo a chlad?
Teplo uleví od zatuhnutí a zlepší prokrvení
Moderní medicína sice přichází stále se stále novějšími a účinnějšími léky v podobě tablet a injekcí, nezapomíná však ani na staré a osvědčené metody, jako je právě terapie chladem a teplem. Teplo dokáže ulevit takovým projevům provázejícím artritidu, jako je zatuhnutí, a zároveň zlepšit prokrvení kloubu. Proto je vhodné probudit své dítě ráno o chviličku dříve a zatuhlé klouby obložit například teplými mokrými ručníky. Dalším tipem může být použití látkového sáčku naplněného fazolemi nebo rýží, který ohřejete v mikrovlnce. Na postižený kloub ho však pokládejte jen přes ručník, nikdy ne přímo. Teplem neléčete klouby oteklé a horké!
Chlad patří na zánět
Oteklým a bolestivým kloubům, v kterých právě probíhá aktivní zánět, ulevíte pomocí chladu. Ten totiž na rozdíl od tepla zúží cévy a zmírní tak otok i vlastní zánět. Rovněž má schopnost tlumit bolest působením na nervová vlákna v dané oblasti. Stejně jako při terapii teplem si i v tomto případě snadno poradíte s běžnými věcmi, které naleznete v domácnosti. Použijete-li například sáček se zmraženou zeleninou nebo přímo s ledem, opět zabraňte přímému kontaktu s kůží pomocí suché utěrky nebo ručníku.
Pokud budete chtít svému dítěti ulevit od jeho artritických obtíží pomocí chladu nebo tepla, mějte na paměti, že extrémními teplotami můžete jeho kůži i ublížit. Proto horké nebo studené předměty vždy nejprve vyzkoušejte na sobě a u svého dítěte pokožku pravidelně kontrolujte. Pokud není jen růžová, ale přímo rudá, okamžitě předmět odstraňte.
Pravidelný pohyb a cvičení jsou důležité pro zachování dostatečné svalové síly a udržení funkčního rozsahu pohybu ve všech kloubech. Cvičit byste měli pravidelně, nejlépe dvakrát denně – ráno a večer.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Příznaky revmatoidní artritidy se mohou projevit již v raném dětství. V různé formě postihují revmatické nemoci více než sto ze sta tisíc dětí. Dnes téměř 30leté Američance diagnostikovali revmatoidní artritidu již ve čtrnácti měsících věku. Přes kvalitní biologickou léčbu se s nemocí a s problémy, které s sebou přináší jak revmatoidní artritida sama, tak její léčba, potýká dodnes.
Revmatické onemocnění, tak jako většina chronických zdravotních potíží, klade na nemocného člověka nemalé nároky. Zvládat každodenní povinnosti je obtížné a na speciální aktivity mnohdy nezbývá energie. Pokud vám záleží na tom, aby z vašeho vztahu nevyprchalo napětí a romantika, připravte občas svému nemocnému partnerovi malé překvapení. Poradíme vám, jak na to.
S narůstající střední délkou života populace, která jde ruku v ruce s výrazným rozvojem léčby chronických i akutních onemocnění, se v poslední době dostává do popředí termín kvalita života. O co se jedná, jak se hodnotí a proč v současnosti patří mezi základní ukazatele úspěšnosti léčby?
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
