Už starověký lékař Hippokrates, otec medicíny, říkal: „Nechť tvoje strava je tvým lékem.“ A platí to i dnes. Při léčbě některých onemocnění se sice užívání prášků nevyhneme, ale i tak je možné vhodně zvolenou skladbou jídelníčku průběh choroby ovlivnit.
Odborníci na výživu doporučují při různých zdravotních obtížích konzumaci vybraných druhů zeleniny. Je bohatá na antioxidanty, které chrání buňky před poškozením, a snižují zánět v těle. To platí také pro klouby, zvláště když trpíte revmatickými chorobami. A která zelenina by neměla každý den chybět na vašem talíři?
Tmavě zelená listová zelenina. Při metabolických dějích vznikají v těle škodlivé vedlejší produkty nazývané volné radikály. Ty poškozují buňky a podílejí se i na rozvoji revmatoidní artritidy a na zánětu, který postihuje klouby. Zelená listová zelenina (brokolice, špenát, růžičková kapusta) je plná antioxidantů. Patří k nim vitaminy A, C a K, které chrání buňky před poškozením volnými radikály. Tyto potraviny mají také vysoký obsah vápníku, potřebného pro stavbu kostí.
Košťálová zelenina. Zelí, květák či brokolice obsahují přírodní sloučeninu sulforafan. Tato látka blokuje zánětlivý proces a může zpomalit poškození chrupavky při osteoartritidě. Zabraňuje též poškození klubů při revmatoidní artritidě.
Sladké brambory, mrkev a dýně. Zelenina jasně oranžové a červené barvy získává svůj výrazný odstín od karotenoidů, jako je beta-kryptoxantin. Výzkumy naznačují, že strava bohatá na beta-kryptoxantin snižuje riziko vzniku revmatoidní artritidy a dalších zánětlivých stavů.
Červená a zelená paprika. Paprika je bohatým zdrojem vitaminu C, který chrání kosti i chrupavku. Půl šálku červené papriky vám zajistí pokrytí denní dávky vitaminu C.
Cibule, česnek, pórek a šalotka. Tato štiplavá zelenina obsahuje antioxidant quercetin. Vědci zkoumali schopnost quercetinu zmírňovat zánět při nemocech, jako je revmatoidní artritida. Ukázalo se, že zánět skutečně snižuje.
Olivy. Olivy a olivový olej jsou silnými bojovníky proti zánětu. Extra panenský olivový olej obsahuje sloučeninu oleocanthal. Je to přírodní protizánětlivé činidlo, které má vlastnosti podobné lékům ze skupiny nesteroidních antirevmatik (např. ibuprofen).
Příznaky revmatoidní artritidy se mohou projevit již v raném dětství. V různé formě postihují revmatické nemoci více než sto ze sta tisíc dětí. Dnes téměř 30leté Američance diagnostikovali revmatoidní artritidu již ve čtrnácti měsících věku. Přes kvalitní biologickou léčbu se s nemocí a s problémy, které s sebou přináší jak revmatoidní artritida sama, tak její léčba, potýká dodnes.
Revmatoidní artritida je stejně jako další autoimunitní choroby považována za tzv. multifaktoriální onemocnění. To znamená, že se na jejím vzniku podílí více okolností, od vrozených dispozic po životní styl. Podle vědců patří mezi možné spouštěče artritidy také bakterie žijící v našich střevech.
Artritida je většinou spojována s bolavými klouby a poruchou pohyblivosti. Zánět ale může postihnout a ovlivnit i jiné orgány lidského těla. Bohužel, ani oči nejsou výjimkou.
Pod pojmem revmatoidní artritida si nejčastěji představujeme onemocnění, které trápí hlavně malé klouby rukou a zápěstí. Tato choroba se však může projevit na mnoha místech těla, nevyjímaje velké klouby v rameni, koleni nebo kyčli.
Řada lidí si spojuje chlad a vlhko mimo jiné se zhoršením kloubních bolestí. Věří, že počasí může souviset s mírou bolesti a potažmo tak ovlivňovat kromě kloubů i náladu. Opravdu zde existuje jasná souvislost, nebo je to jen další zakořeněný mýtus?
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
