Jedním z typických projevů Bechtěrevovy nemoci je bolest v dolních partiích zad. Ta ale může doprovázet mnohá jiná onemocnění. Jak lékaři poznají, že se jedná skutečně o toto revmatologické onemocnění?
Prvním krokem k odhalení jakéhokoliv problému je důkladný rozhovor, který lékař s nemocným provede. V případě Bechtěrevovy choroby pak odborníkovy otázky obvykle odhalí, že:
potíže (zejména bolesti zad) začaly před 35. rokem věku,
rozvíjely se postupně,
přetrvávají po dobu delší než 3 měsíce,
jsou spojeny s ranní ztuhlostí, která obvykle trvá déle než hodinu,
zlepšují se cvičením.
Vyšetření ještě v ordinaci
Dále lékař pátrá po podobných obtížích, které se mohou vyskytovat mezi ostatními rodinnými příslušníky. Trpí-li dotyčný skutečně Bechtěrevovou chorobou, obvykle se najde ještě někdo z příbuzných s tímto či jiným typem revmatologického onemocnění. Další vodítko lékaři poskytne jednoduché fyzikální vyšetření, které provede přímo na místě. S využitím speciálních manévrů zkontroluje zejména schopnost rozvíjení páteře a hrudníku, která bývá při bechtěrevovi narušena.
Co nevidí oko, ukáže rentgen
Potvrzení diagnózy umožňuje nález změn typických pro Bechtěrevovu chorobu při vyšetření páteře a křížokyčelního skloubení rentgenem. Pokud je tento nález negativní, a lékař má přesto podezření na zmíněné onemocnění, pošle nemocného na vyšetření magnetickou rezonancí. Pomocí té je možné odhalit chorobu v jejím časném stadiu.
Důkazy nalezené v krvi
Také u této nemoci se lékaři spoléhají na vyšetření krve. Svůj zájem směřují především na ukazatele zánětu, které bývají u bechtěreviků zvýšené. Možné je také provést genetické testy, které potvrdí až u 95 % nemocných pozitivní antigen HLA-B27. Je však důležité vědět, že tento antigen vlastní i mnoho lidí, u nichž se onemocnění z různých důvodů během života nikdy nerozvine.
Každý revmatik ví, že pohyb a sport jsou velmi důležité. Platí to i pro osoby s Bechtěrevovou nemocí. Ideální pro udržení dobré fyzické kondice je například plavání. Za jistých podmínek může tento sport bechtěrevikům velmi prospívat.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Zůstat soběstačný tak dlouho, jak to jen jde. To je hlavní cíl chronicky nemocných a platí to i o lidech, které sužuje revmatická nemoc páteře. Jednou ze zásadních věcí pak bývá poradit si při řízení automobilu.
Cesta ke sdělení diagnózy a tím i k léčbě revmatické nemoci byla u 66letého Jindřicha Fanty zdlouhavá. I když ho různé obtíže pohybového aparátu provázely již od jeho 21 let, až ve 30 letech mu byla potvrzena ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba. Během let vyzkoušel více typů terapie, cílenou léčbu musel přerušit v důsledku aktivovaného „spícího“ bacilu tuberkulózy.
Spondyloartritidy jsou skupina zánětlivých onemocnění nejen periferních kloubů, ale i páteře a sakroiliakálního skloubení. Pro tyto nemoci jsou typické podobné příznaky, tedy zánětlivá bolest zad a páteře a zánětem v místech, kde se šlachy upínají ke kostem...
V posledních letech získávají oblibu u lidí s artritidou nejrůznější typy diet. Doposud však neexistuje žádná taková, u které by byla prokázána účinnost řádnou vědeckou studií.
