Ke správné diagnóze Běchtěrevovy choroby vede dlouhá cesta, ale vyplatí se
8. 6. 2012
Probouzíte se ráno ztuhlí, trpíte dlouholetými bolestmi zad, únavou a obtížemi v oblasti páteře, kříže, kyčlí nebo ramenních kloubů?
Roky v nevědomosti
Dlouhá doba, která uplyne od nástupu problémů ke stanovení správné diagnózy, je nepříjemná především proto, že nemoc každým rokem postupuje. Dokud není zahájena správná léčba a také rehabilitace, mohou se obtíže stále zhoršovat a vznikají i nevratné změny obratlů a velkých kloubů. Ty mohou zatuhnout a pak již není možné je rozhýbat. Průměrně trvá stanovení diagnózy Bechtěrevovy nemoci v průběhu pěti až deseti let od začátku potíží.
3 důvody, proč trvá stanovení diagnózy tak dlouho:
Neviditelné postižení – navenek není u nemocného až do pokročilého stadia viditelné žádné postižení. Na rozdíl od revmatoidní artritidy, kdy jsou oteklé klouby rukou nepřehlédnutelné, je u bechtěreviků postižení kloubů a vazů páteře před zraky lékaře skryté.
Subjektivní potíže jako jediné vodítko – odborník se od počátku musí řídit jen obtížemi, které pacient popisuje. Často jde hlavně o bolesti zad, ty ale trápí téměř každého a možných příčin je velmi mnoho.
Raritní onemocnění – Bechtěrevova choroba je vzácná, trápí zhruba jen 5 % pacientů s chronickými bolestmi zad. Jak tedy mezi pacienty s těmito problémy najít právě bechtěreviky a poslat je ke správnému specialistovi, tedy revmatologovi…?
S pochybnostmi k odborníkovi
Praktický lékař si v první řadě vyslechne obtíže pacienta a pak nechá pořídit rentgenový snímek páteře, kde hledá známky zánětu. Problémem ale je, že změny na rentgenu jsou často patrné až po několika letech trvání nemoci. Když je tedy snímek normální, řada lékařů Bechtěrevovu nemoc vyloučí – a to i u pacientů, kteří nemocí netrpí ještě dostatečně dlouho. Právě to je častým důvodem pro pozdní stanovení diagnózy. V případě pochybností by měl tedy lékař pacienta vždy poslat k revmatologovi, který udělá doplňující vyšetření a může Bechtěrevovu nemoc potvrdit nebo definitivně vyloučit. Cesta ke stanovení diagnózy je dlouhá, přesto je důležité ji podstoupit.
Projevy ankylozující spondylitidy neboli Bechtěrevovy choroby se obvykle začínají prvně projevovat před třicátým rokem věku. Průběh nemoci je ale vysoce variabilní a závisí na spoustě faktorů.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Lidé s Bechtěrevovou chorobou mají oproti zdravé populaci ztížené životní podmínky. Protože jim jejich onemocnění neumožňuje hýbat se v celém rozsahu, musejí často používat různé pomůcky. A právě ty jim mohou usnadnit život. Třeba při řízení auta.
Ankylozující spondylitida je nemoc postihující klouby a zejména páteř. Způsobuje velké bolesti zad a u těch nejtěžších případů může dojít až ke zatuhnutí celé páteře ve fixovaném postavení.
Možného zhoršení nemoci a ztráty soběstačnosti se obává asi každý pacient s Bechtěrevovou chorobou – jak zvládnu pracovat, jak budu provádět každodenní činnosti? I když se mnoho okolností jeví jako velká neznámá, většina z nich má řešení. V první řadě je potřeba požádat o pomoc. A to nejen své blízké, ale i český sociální systém.
Historicky byla Bechtěrevova choroba takřka výhradně popisována u mužů, zatímco ženám bylo toto revmatické onemocnění páteře diagnostikováno vzácně. Ovšem v posledních letech se přišlo na to, že i ženy trápí revmatické onemocnění zad a křížokyčelního kloubu. Jde o tzv. nonradiografickou axiální spondylartritidu (nr-AxSpA). Obě diagnózy pak patří mezi dvě různé formy jednoho onemocnění, tzv. axiální spondylartritidu (AxSpa).