Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže. Kosmonautům se dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže.
Kosmonauti jsou ve Spojených státech amerických považováni za národní hrdiny. Proto se jim dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Účastníci kosmických misí proto posloužili jako studijní materiál pro zkoumání úbytku kostní hmoty ve stavu bez tíže:
28 členů posádek raketoplánů (24 mužů a 4 ženy),
všichni ve věku 36–53 let,
délka pobytu ve vesmíru se pohybovala mezi 95 a 215 dny.
Dvaceti čtyřem z nich pak byla hustota měřena ještě jednou, a to v období od šesti do osmnácti měsíců po návratu. Jejich výsledky pak byly porovnány s náhodným vzorkem 348 amerických mužů a 351 žen, kteří se letu do vesmíru nezúčastnili. Muži byli měřeni na začátku studie a poté znovu po dvou a čtyřech letech, ženy na začátku a po jednom, dvou a čtyřech letech. Měření bylo provedeno po celém těle, na kyčlích, v oblasti bederní páteře a na zápěstí. Na základě modelů pak lékaři simulovali, jak by se hustota kostí u jednotlivých astronautů vyvíjela, pokud by na misi strávili delší dobu nebo se jí naopak vůbec nezúčastnili. A výsledky?
Bezprostředně po letu byla hustota kostí u astronautů daleko nižší než před odletem.
Co však bylo zajímavé, bylo zjištění, že hustota se nevracela k normálu tak rychle, jak lékaři na modelech předpověděli.
To vedlo lékaře k přesvědčení, že dlouhodobé vystavení se nízké gravitaci má za následek i dlouhodobý pokles kostní hustoty. Proto začali pracovat na strategii, jak tomuto fenoménu zabránit. Cvičení, které nyní astronauti na svých misích podstupují, se totiž jeví jako zcela nedostatečné. Pokud by se tak lidé chtěli v budoucnu vydat na delší cesty vesmírem, je nutné, aby se těmto změnám na kostech zabránilo.
Pokud máte revmatoidní artritidu, může včasná a agresivní léčba pomoci zabránit dalšímu poškozování kloubu a zhoršování bolesti. Zde je deset otázek, které vám a vašemu lékaři pomohou dát dohromady optimální léčebný plán.
Revmatoidní artritida (RA) trápí v Česku zhruba 100 tisíc pacientů. Česká revmatologická společnost ČLS JEP proto vydala pro lékaře doporučení pro léčbu RA, která pro pacienty upravila a zjednodušila pacientská organizace Revma Liga Česká republika.
Revmatické nemoci jsou chronické zánětlivé choroby, při nichž se imunitní systém obrátí proti vlastnímu tělu. Řadíme mezi ně více než stovku různých onemocnění, která postihují nejenom pohybový aparát, ale i další orgánové systémy. I přesto, že nejde o vzácné nemoci, panuje o nich celá řada mýtů.
Artritické nemoci s sebou kromě bolestí přináší pacientovi většinou i problémy s hybností. Může jít o ranní ztuhlost kloubů nebo omezení rozsahu pohybu končetiny. Při bolestech kloubů na nohách však existuje poměrně jednoduchý úlevný recept. Stačí začít více chodit.
Těhotné ženy s revmatoidní artritidou jsou ohroženy předčasným porodem. Narozené děti těchto žen mají také častěji nízkou porodní hmotnost. S těmito výsledky přichází nový výzkum dánských lékařů.
Stále více výzkumů ukazuje, že artritida může způsobit nejen zánět v kloubech, ale také na nečekaných místech těla: v očích, srdci nebo plicích. Dobrou zprávou je, že se můžete bránit. Oční zánět se může projevovat jako zánět spojivky a rohovky spolu se sníženou tvorbou slz....
