Dnes čtyřiačtyřicetiletá Hanka si od lékařů vyslechla diagnózu Bechtěrevovy choroby ve svých čtyřiadvaceti letech. Již tři roky před tím trpěla nepříjemnými bolestmi zad a nikdo nemohl přijít na to, proč tomu tak je. Chvíli trvalo, než se smířila s vědomím, že jde o onemocnění na celý život. Dnes už ví, že ačkoliv má smysl proti bechtěrevovi neustále bojovat, a to především každodenním cvičením, v některých věcech je potřeba se s ním takříkajíc sžít.

Trpíte-li jakoukoliv chronickou chorobou, pravděpodobně z větší či menší části ovlivňuje váš život. V případě Bechtěrevovy choroby to platí dvojnásob. Bolesti zad a omezení v pohybu vám totiž znesnadňují a v některých případech vyloženě znemožňují řadu běžných každodenních činností a úplně vyhnout se jim nejde. Podle Hanky jsou tři cesty, jak je zvládnout. Něco za vás udělá partner nebo děti, něco uděláte trochu jinak a v něčem se prostě přemůžete.

Hanka trpí V. stadiem onemocnění, nemoc už zasáhla páteř v celé její délce. Předklonit se pro cokoliv už není možné, a proto se naučila věci zvedat ze dřepu. Velké potíže jí dělá zvedat ruce nad hlavu, dlouho stát i sedět či otáčet trupem. Všechny činnosti, při kterých zdravý člověk využívá těchto pohybů, si musela nějak přizpůsobit.

Na cesty velkým autem nebo vlakem

Hanka si například nedokáže představit, že by po cestě do práce stála v autobuse a držela se madel nad hlavou. Do zaměstnání proto cestuje převážně automobilem, jehož výběr nebyl náhodný. Vyplatilo se pořídit si velké auto, ze kterého se snadněji vystupuje. Pokud Hanka cestuje vozidlem na delší vzdálenost, musí si dělat pravidelné přestávky. Pak jsou bolesti zad menší, než kdyby seděla několik hodin v kuse. Co se týče jiných dopravních prostředků, rozhodně doporučuje vlak. V něm se může člověk procházet a nemusí trpět v neměnné poloze.

Čtěte také:
Pět tipů, jak vyzrát na ztuhlá záda

Pomocníci v domácnosti pro pacienty s bechtěrevem

Při hrabání spadaného listí nemocná záda velmi trpí. Přesto se Hanka k této činnosti obvykle přemůže, i když, jak sama říká, toho vždycky zpětně lituje. Při běžném úklidu se ale naučila záda šetřit. Často využívá schůdky, aby se nemusela natahovat do výšky. Žehlí raději v sedě u stolu než ve stoje u žehlicího prkna. Nenosí velké tašky s nákupem a obecně nezvedá těžké předměty. Vynachválit si také nemůže myčku nádobí, díky které nemusí stát u dřezu. Ostatním závidí robotický vysavač, který je ale na chlupy jejích domácích mazlíčků bohužel krátký.

Pokud je onemocnění ve své aktivní, a tedy nejvíce bolestivé fázi, dokáže se změnit v utrpení i tak běžná činnost, jako je použití toaletního papíru. V těchto případech je velkým pomocníkem sprcha. Hanka jí obecně dává přednost před vanou, ze které se jí obtížně vstává. Problematické se pro ni postupně stalo i stříhání nehtů na nohou. Proto s oblibou navštěvuje salóny nabízející profesionální pedikúru.

Vhodné matrace i pomůcky na lůžku 

Většina z nás někdy řešila, jestli má v ložnici vhodnou matraci. Pro jedince, který trpí Bechtěrevovou chorobou, je tato otázka přímo zásadní. Spánek, jenž je onemocněním obvykle narušen, dokáže špatně zvolená matrace proměnit doslova v noční můru. Hance se osvědčil spíše tvrdý podklad na lůžku. Také používá polštář, který si vkládá mezi bolavá kolena. V budoucnu plánuje zakoupení závěsné hrazdičky, která by jí měla v posteli pomoci se snáze otáčet.

Mateřství i s revmatickým onemocněním

I přes svou diagnózu zvládla Hanka odnosit a porodit dvě děti. Samotné těhotenství si chválí, protože měla to štěstí, že se u ní příznaky onemocnění zlepšily. Po porodu ale musela řešit víc problémů než běžná maminka. Klasické kojení s dítětem v náručí by pro bolest dlouho nevydržela, a proto si při krmení miminka častěji lehala nebo využívala podpůrných polštářů na kojení. Některé Hančiny kamarádky se stejnou nemocí dokonce kojit ani nezačaly, a to kvůli potřebě okamžitého nasazení biologické léčby po porodu. Hanka vzpomíná také na bolest při zvedání dítěte z hlubší postýlky. Přiznává proto, že s ním nakonec raději spala v klasické posteli. Pro snadnější manipulaci s dítětem se jí osvědčila pevná zavinovačka, kterou používala, co nejdéle jí to dítě dovolilo.

Hančin příběh ukazuje, do kolika různých každodenních situací Bechtěrevova choroba zasahuje. Zároveň je ale důkazem toho, že vás onemocnění nemusí srazit na kolena. Jen je třeba se s ním rozhodnout nejen žít, ale také sžít.

(veri)