Osteoporóza trápí vysoké procento osob trpících Bechtěrevovou chorobou, a to včetně mladých nemocných. Přestože úbytek kostní tkáně nebolí, může vést ke zlomeninám a souvisejícím vážným zdravotním komplikacím. Nově provedené studie naznačují, že biologická léčba užívaná v terapii revmatologických onemocnění může nemocným pomoci také v této oblasti.
Léky a nedostatek pohybu
Příčin zvýšeného výskytu osteoporózy mezi nemocnými s Bechtěrevovou chorobou je hned několik. Patří mezi ně především:
zhoršující se omezení hybnosti,
užívání některých léků, zejména kortikoidů.
Nemalou roli však vedle výše zmíněných příčin hraje celkový zánět, který v organismu při autoimunitním onemocnění, jakým je i Bechtěrevova choroba, probíhá. Biologická léčba, jejímž úkolem je chorobný zánětlivý proces utlumit, proto pomáhá předcházet nežádoucím osteoporotickým změnám, ke kterým by v průběhu onemocnění jinak docházelo. Podle nových vědeckých poznatků to však není to jediné, čím biologická léčba zdraví kostí prospívá.
Prevence i léčba
Vědci porovnávali hustotu kostní hmoty pacientů užívajících biologické léky zaměřené proti zánět podporující látce TNF-alfa a nemocných, kteří takto léčeni nebyli. Zjistili přitom, že tento typ cílené terapie podporuje kostní tvorbu a zvyšuje měřenou hustotu kostní tkáně. Nejenže tak působí jako prevence vzniku osteoporózy, dokáže ji také do jisté míry léčit.
Ačkoliv se ztráta kostní hmoty může zdát v porovnání s každodenními potížemi úzce souvisejícími s Bechtěrevovou chorobou jako nevýznamná maličkost, není tomu tak. Zlomenina vzniklá jako důsledek oslabení kosti totiž může vést k nemožnosti pravidelného cvičení, které je pro dobrý průběh onemocnění tolik důležité.
Ankylozující spondylitida je nemoc postihující klouby a zejména páteř. Způsobuje velké bolesti zad a u těch nejtěžších případů může dojít až ke zatuhnutí celé páteře ve fixovaném postavení.
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Název tato nemoc získala podle toho, že zánět s ní spojený ještě nelze popsat na klasickém rentgenovém snímku, nicméně ohlašuje se již svými příznaky, zejména chronickou bolestí v dolní části zad doprovázenou ranní ztuhlostí. Onemocnění postupně vede k omezení pohyblivosti páteře, ale její komplikace se mohou projevit i na jiných místech těla. Vybrali jsme pro vás čtyři nejčastější z nich.
Bechtěrevova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění postihující především páteř. Častým příznakem je zhoršující se ztuhlost páteře, ztráta pružnosti a omezení pohybu. Dobrou zprávou je, že pravidelné cvičení může ohebnost zvýšit a posílit svaly.
Bechtěrevova choroba dokáže nemocným znepříjemnit každý pohyb. V dnešní době se ale fantazii meze nekladou, bechtěrevikům usnadňuje život řada kompenzačních pomůcek – od holí a podavačů až po speciální pracovní stoly. Razantní proměnou může projít i domácí prostředí, aby co nejvíce vyhovovalo potřebám každodenního života s chorobou, která omezuje hybnost kloubů.
