Osteoporóza trápí vysoké procento osob trpících Bechtěrevovou chorobou, a to včetně mladých nemocných. Přestože úbytek kostní tkáně nebolí, může vést ke zlomeninám a souvisejícím vážným zdravotním komplikacím. Nově provedené studie naznačují, že biologická léčba užívaná v terapii revmatologických onemocnění může nemocným pomoci také v této oblasti.
Léky a nedostatek pohybu
Příčin zvýšeného výskytu osteoporózy mezi nemocnými s Bechtěrevovou chorobou je hned několik. Patří mezi ně především:
zhoršující se omezení hybnosti,
užívání některých léků, zejména kortikoidů.
Nemalou roli však vedle výše zmíněných příčin hraje celkový zánět, který v organismu při autoimunitním onemocnění, jakým je i Bechtěrevova choroba, probíhá. Biologická léčba, jejímž úkolem je chorobný zánětlivý proces utlumit, proto pomáhá předcházet nežádoucím osteoporotickým změnám, ke kterým by v průběhu onemocnění jinak docházelo. Podle nových vědeckých poznatků to však není to jediné, čím biologická léčba zdraví kostí prospívá.
Prevence i léčba
Vědci porovnávali hustotu kostní hmoty pacientů užívajících biologické léky zaměřené proti zánět podporující látce TNF-alfa a nemocných, kteří takto léčeni nebyli. Zjistili přitom, že tento typ cílené terapie podporuje kostní tvorbu a zvyšuje měřenou hustotu kostní tkáně. Nejenže tak působí jako prevence vzniku osteoporózy, dokáže ji také do jisté míry léčit.
Ačkoliv se ztráta kostní hmoty může zdát v porovnání s každodenními potížemi úzce souvisejícími s Bechtěrevovou chorobou jako nevýznamná maličkost, není tomu tak. Zlomenina vzniklá jako důsledek oslabení kosti totiž může vést k nemožnosti pravidelného cvičení, které je pro dobrý průběh onemocnění tolik důležité.
Existuje celá řada rostlin, které lze použít při léčbě revmatických potíží a zmírnit tak bolesti kloubů. Jejich dlouhodobé užívání může dokonce snížit vznik chronických zánětů. Mezi nejpopulárnější bylinky patří andělika, pampeliška, zázvor, starček obecný, jalovec, hořčice, řebříček, heřmánek, černý pepř či majoránka.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Ač se může zdát ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba velmi limitujícím onemocněním, lze i s tímto hendikepem dokázat velké věci. Jedním ze slavných pacientů byl i papež Jan Pavel II. Narodil se 18. května 1920 v polských Wadowicích pod jménem Karol Józef Wojtyła...
Bechtěrevova choroba je značně individuální. Zatímco někteří nemocní žijí řadu let, aniž by je nemoc významněji omezovala v aktivitě, jiní se záhy po stanovení diagnózy stávají invalidními.
