Za vznikem revmatického onemocnění stojí více než jen dědičnost – část druhá
12. 9. 2010Při vzniku revmatologických chorob hraje roli kromě jiného také dědičnost. Jak je to ale konkrétně u některých z nich? Bechtěrevova choroba patří mezi revmatologická autoimunitní onemocnění s nejpatrnějším genetickým vlivem...
Při vzniku revmatologických chorob hraje roli kromě jiného také dědičnost. Jak je to ale konkrétně u některých z nich?
Geny a Bechtěrevova choroba
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida patří mezi revmatologická autoimunitní onemocnění s nejpatrnějším genetickým vlivem. Nemoc obvykle začíná v mladém věku a postihuje především páteř. Je značně bolestivá a během let může vést k omezení hybnosti až invaliditě. Až 90 % „bechtěreviků“ vlastní tzv. antigen HLA B27, zatímco v běžné populaci se tento antigen vyskytuje jen asi u 7 % lidí. Je to molekula na povrchu buněk, která může být zděděna.Jsme-li nositelem této molekuly, ještě to neznamená, že se u nás vlastní nemoc rozvine. Vždy totiž záleží ještě na mnohých dalších faktorech – vlivu okolního prostředí, ostatní genetické výbavě a podobně. Přesto se ale ocitáme v riziku vyšším, než mají lidé, kteří antigen HLA B27 nezdědili.
Geny a revmatoidní artritida
Revmatoidní artritida je rovněž autoimunitní onemocnění kloubů, které se vyskytuje relativně často – až u 1 % populace. Jeho rozvoj opět závisí na mnoha okolnostech, z genetického pohledu je to zejména přítomnost tzv. HLA DR4 antigenu, který najdeme u 60–70 % nemocných oproti 30 % v běžné populaci.Rozdíl tedy není tak zřetelný jako u Bechtěrevovy choroby a i z jiných pozorování vědců vyplývá, že při vzniku této choroby hraje větší roli okolní prostředí než dědičnost. Neopomenutelné je například kouření, zvláště sdruží-li se s genetickou predispozicí.
Geny a lupus
Další z autoimunitních revmatologických onemocnění je systémový lupus erytematodes. Postihuje řadu lidských orgánů, nejen klouby. Na vzniku této choroby se genetika podílí opět jen mírně. Mnohem větší význam se přisuzuje jiným faktorům, jako je užívání léků, vystavení se UV záření, zvýšená hladina ženských pohlavních hormonů v pubertě nebo těhotenství, infekce a podobně. Přesto ale lékaři nacházejí lupus u více členů jedné rodiny, což jistou roli dědičnosti v tomto smyslu potvrzuje.Když se tělo brání proti sobě samotnému
Zmíněné choroby patří mezi takzvaně autoimunitní. To zjednodušeně znamená, že si tělo vytváří látky proti vlastním tkáním (molekulám – antigenům), které organismus poškozují. Obecně jsou tyto choroby do jisté míry podmíněny geneticky, a dokonce se jich nezřídka vyskytuje více i u jedné osoby. Vždy ale zůstává důležitý vliv okolního prostředí, z čehož vyplývá i případná možnost, jak se takovým onemocněním alespoň částečně bránit.(veri)
Zdroj:
