Za vznikem revmatického onemocnění stojí více než jen dědičnost – část první
11. 9. 2010Dědičnost hraje důležitou roli při vzniku překvapivě velkého množství lidských chorob. Zjednodušeně lze říci, že nám rodiče dávají do vínku určitou pravděpodobnost, že se u nás dané onemocnění projeví, a to prostřednictvím genů, které od nich získáváme...
Dědičnost hraje důležitou roli při vzniku překvapivě velkého množství lidských chorob. Zjednodušeně lze říci, že nám rodiče (prarodiče, rodiče prarodičů atd.) dávají do vínku určitou pravděpodobnost, že se u nás dané onemocnění projeví, a to prostřednictvím genů, které od nich získáváme. Jak je tomu v případě revmatologických nemocí?
Jeden jediný mocný gen
Mezi lidmi je v souvislosti s dědičností známa především takzvaná dědičnost monogenní. V takovém případě je za vznik onemocnění u potomka zodpovědný jediný pozměněný (mutovaný) gen. Tento gen může být předán od otce nebo matky, někdy je však k propuknutí choroby potřeba zdědění celého páru mutovaných genů od obou rodičů. Mezi nejznámější takto děděné choroby patří například hemofilie nebo cystická fibróza.Nepříznivá kombinace genů a jiných okolností
U revmatologických onemocnění se však uplatňuje takzvaná dědičnost multifaktoriální. Představme si, že dítě od svých rodičů získá skupinu různých genů, se kterými je rozvoj například revmatické artritidy v budoucnu pravděpodobnější než u dítěte jiného. Říkáme, že má tato osoba k dané chorobě predispozici. Zda však onemocnění během života skutečně vznikne, záleží na mnoha jiných faktorech. Mezi ty patří například věk, pohlaví, výživa, jiné choroby a podobně.Jak pomůžou dvojčata
Při studování typu dědičností se dnes využívá i pozorování dvojčat. Jednovaječná dvojčata mají totiž stejné geny, a tak lze sledovat, do jaké míry se na vzniku daného onemocnění podílí vlivy vnějšího prostředí a do jaké samotná genetika. A to se uplatní především právě u nemocí multifaktoriálně podmíněných.Víte-li, že naši přímí příbuzní trpí nějakou z revmatologických chorob, ještě to neznamená, že se u vás toto onemocnění také projeví. Často je řada z nich „odstartována“ až nějakou infekcí, úrazem nebo stresovou životní situací, proto je dobré se těmto stavům co nejvíce snažit vyvarovat.
(veri)
Zdroj:
