Představte si situaci, kdy se ve vašem těle odehrává krutý boj. Podrážděný imunitní systém kolem sebe kope jak vzteklý kůň a mnohdy zuřivě útočí proti pokožce. Všechny bitvy se pak na kůži objevují v podobě lupénky.

Náchylnější k nemoci

Znalosti o lupénce, konkrétně je-li dědičná nebo ne, pomáhá vědcům v boji s touto kožní nemocí. Pokud odhalí, jaké geny ji způsobují, mohou se s ní lépe vypořádat, nebo jí dokonce předcházet. Už vědí, že lupénka má dědičnou složku a několik genů je spojeno s jejím výskytem. Zatím ale není známo, jak přesně tyto geny při vzniku této kožní nemoci fungují. Dědičnost obecně se netýká pouze vrozených nemocí, ale i chorob získaných v pozdějším věku. Vyskytuje-li se tedy v rodině nějaká nemoc, pro jedince to znamená, že má pro ni určitou náchylnost. A to v kterémkoliv věku.

Proč zrovna lupénka?

Lupénka je dědičná, protože se zjistilo, že několik různých chromozomů obsahuje celkem 9 míst, ve kterých se nacházejí geny lupénky. Mutace těchto lupénkových genů způsobují zánět kůže a další nepříjemné projevy. Zejména gen na 6. chromozomu je zodpovědný za polovinu celé dědičné náchylnosti pro lupénku. Tento gen také ovlivňuje imunitní systém člověka tím, že mění kódování bílkovin. Změněné bílkoviny pak dráždí imunitní systém a štvou ho proti vlastnímu tělu, konkrétně proti kůži.

V co doufají odborníci?

• věří, že budoucnost léčby lupénky je ve znalosti jejích genů
• pokouší se posunout kupředu genetickou léčbu, kdy se ovlivňováním genů změní i jejich nepříjemné působení, tedy vznik nemocí
• výzkum má prioritu, neboť geny lupénky jsou zodpovědné i za jiné autoimunitní nemoci
pokud se odhalí příčiny lupénky, tedy její dědičné složky ve formě genů, bude se jí moci předcházet a zabránit jejímu šíření a kožním projevům
• věří i v použití cílené léčby, která zasáhne pouze buňky geneticky náchylné k lupénce – dnes se využívají jen imunosupresiva, která potlačují imunitní systém, ale mají proto zároveň nežádoucí účinky

(ercp)

Zdroj: www.psoriasis-aids.com