Biologická léčba si dokáže poradit s juvenilní idiopatickou artritidou
2. 9. 2011
Mezi přípravky biologické léčby patří také inhibitory TNF. Ty se s úspěchem používají u stále širšího spektra autoimunitních onemocnění a nedávno dokončená studie ukázala, že více než uspokojivé výsledky přinášejí i u velké části pacientů trpících juvenilní idiopatickou artritidou (JIA).
Mezi přípravky biologické léčby patří také inhibitory TNF. Ty se s úspěchem používají u stále širšího spektra autoimunitních onemocnění a nedávno dokončená studie ukázala, že více než uspokojivé výsledky přinášejí i u velké části pacientů trpících juvenilní idiopatickou artritidou (JIA).
Účinek mnohdy přetrvává i po vysazení léčby
Studie zkoumající účinnost inhibitorů TNF v léčbě JIA se zúčastnilo 171 pacientů. U jedné poloviny z nich zůstávalo jejich onemocnění neaktivní ještě půl roku po přerušení léčby inhibitory TNF a u jedné třetiny pacientů dokonce i 12 měsíců poté, co léčbu přerušili. Všichni tito pacienti však i nadále užívali některé starší léky, které se v léčbě JIA tradičně používají.
Jak poznat „vnímavé“ pacienty
Pro lékaře a jejich pacienty je samozřejmě nejzajímavější otázka, jaké rozdíly mezi jednotlivými pacienty s JIA ve skutečnosti určují, u koho inhibitory TNF budou účinkovat nejlépe. Ideální by bylo zjistit například konkrétní sloučeninu, jejíž koncentrace v krvi pacienta by lékařům pomohla předem odhadnout, jak bude daný pacient na léčbu TNF inhibitory reagovat. Chemické látky, které by mohly lékařům v tomto směru napovědět, se nazývají cytokiny a především na ně se v budoucnu zaměří pozornost odborníků.
Zkusmé přerušení léčby může ušetřit náklady
Podle autorů výše uvedené studie přinesla jejich práce jedno základní poselství pro lékaře, kteří pečují o pacienty s JIA. Zhruba po šesti měsících léčby TNF inhibitory, kdy je onemocnění neaktivní, je možné léčbu přerušit. I když u většiny pacientů onemocnění opět vzplane a bude nutné léčbu TNF inhibitory obnovit, přibližně u jedné třetiny z nich zůstane onemocnění neaktivní ještě mnoho měsíců po tom, co byla léčba přerušena. Tím by bylo možné ušetřit nemalé prostředky vynakládané na léčbu, která je sice neobyčejně účinná, avšak i poměrně nákladná.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce stejně často, jako když podstupují klasickou terapii.
Je jen málo tak všestranných a užitečných sportovních aktivit, jako je severská chůze – nordic walking. Chůze s dvěma hůlkami podobnými těm běžkařským procvičuje a posiluje až 90 % svalů v lidském těle. Již dlouho nejde o prostou módní záležitost, investice do nordic walkingu je jen jednorázová a nenáročná.
Léčba revmatoidní artritidy má několik stupňů. Kromě úpravy životosprávy a rehabilitace je často nutné sáhnout i po lécích. Jaké jsou dnešní možnosti farmakologické terapie?
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
