Dvě různá onemocnění, dvě různé vyvolávající příčiny. Přesto mají borelióza a artritida některé příznaky natolik podobné, že omyl není vyloučen. Medicína ale zná způsoby, jak odhalit pravdu.
Symetrické postižení kloubů
Revmatoidní artritida je onemocnění imunitního systému, který napadá klouby vlastního organismu. Prvními příznaky, které mohou upozornit na rozvoj nemoci, jsou únava, zvýšená tělesná teplota a hubnutí. Dále se artritida projevuje ranní ztuhlostí kloubů celého těla, obvykle ale začíná na drobných kloubcích ruky a zápěstí. Pro pacienta se potom stává obtížné uchopovat a přenášet předměty. Pro revmatoidní artritidu je typické symetrické postižení pohybového aparátu, bývají tedy zasaženy obě poloviny těla stejnou měrou.
Povědomé příznaky
Borelióza je závažné bakteriální onemocnění přenášené klíšťaty. Alarmujícím signálem je obvykle skvrna v místě přisátí parazitického členovce. Ta ovšem po několika týdnech sama (bohužel často bez povšimnutí) zmizí. Za nějaký čas se onemocnění opět ozve a projevuje se nespecifickými chřipkovitými příznaky. Hlavní roli hrají únava a bolest svalů a kloubů. A právě klouby jsou pro bakterie vyvolávající tuto chorobu velmi lákavou destinací. Zdá se vám to povědomé? Ano, velmi podobně se projevuje i revmatoidní artritida. Konečné, chronické stadium lymské boreliózy se potom vyznačuje ztuhlostí páteře, krku, omezenou pohyblivostí a opět postižením a bolestí kloubů.
Jak je rozpoznat?
V předchozích řádcích jsme si ujasnili podobnost příznaků těchto dvou nemocí. Existují ale i rozdíly?
V prvních stadiích lymské boreliózy se sice projevují bolesti kloubů a pohybového aparátu, ale oproti revmatoidní artritidě zde není zarudnutí, otoky a horkost.
Pokud trpíte pokročilejší formou boreliózy, častěji budou postiženy velké klouby jednotlivě, chybí tedy symetričnost. Samozřejmě se může stát, že i revmatoidní artritida bude atakovat jen jeden kloub na jedné straně těla, ale jedná se spíše o výjimku potvrzující pravidlo.
Při rozeznávání se lze opřít i o výsledky laboratorních testů, které prokazují protilátky proti bakteriím vyvolávajícím boreliózu.
Přestože existuje široká nabídka možností léčby revmatoidní artritidy, žádný z léků potlačujících zánětlivou odpověď zatím nevyřešil problém již poškozené tkáně. U terapie kmenovými buňkami je tomu ale jinak – napomáhá totiž právě hojení postižených kloubů.
Revmatoidní artritida je jen obtížně léčitelné autoimunitní onemocnění. Lékaři se doposud revmatoidní artritidu nejrůznějšími způsoby snažili především zpomalit a ulevit nemocnému od tolik omezujících obtíží, především od bolesti. Dnes dokážou mnohem více. Mají totiž k dispozici biologickou neboli cílenou léčbu.
Biologická léčba přinesla určitou revoluci do léčby nejen artritidy, ale i dalších nemocí. Jako všechny léky však kromě výhod přináší i nová rizika. Přinášíme několik doporučení pro všechny, kteří budou v budoucnu léčeni právě biologickými preparáty...
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Až 70 % lidí trpících revmatoidní artritidou bojuje s ochromující únavou. Samotní pacienti považují únavu dokonce za větší problém než bolest, kterou jim choroba způsobuje. Naštěstí se dá tato vyčerpanost zmírnit.
Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.
