Mnoho lidí se domnívá, že revmatoidní artritida je onemocněním kloubů, avšak tak tomu není. Jedná se ale o onemocnění imunitního systému.
Mnoho lidí se domnívá, že revmatoidní artritida je onemocněním kloubů, avšak tak tomu není. Jedná se o onemocnění imunitního systému. Při revmatoidní artritidě je to právě váš imunitní systém, který napadá klouby a další tkáně vlastního těla, nezvratně je poškozuje a vyvolává v nich chronicky probíhající zánět a bolest.
Revmatoidní artritida obecně je dlouhodobé, postupující a invalidizující onemocnění, provázené bolestí. Toto onemocnění člověka postupně omezuje v pohybu a brání mu vykonávat běžné každodenní aktivity a žít samostatný a nezávislý život.
Přestože pro revmatoidní artritidu je nejtypičtější onemocnění kloubů, může nemoc postihnout také kterýkoli jiný orgán v těle, například plíce, srdce nebo oči. Z kloubů jsou nejčastěji postižena zápěstí a drobné klouby na rukou a na nohou.
Známe příčinu onemocnění?
Původní příčina, která u konkrétního člověka vyvolá rozvoj nemoci, není dosud známa. Víme toho však hodně o mechanismech, kterými nemoc poškozuje klouby a vyvolává typické obtíže pacientů s artritidou. Hlavním škodlivým procesem je chronický nitrokloubní zánět.
Ten je způsoben vstupem bílých krvinek do kloubu a projevuje se jako otok, horkost, citlivost na dotek, bolestivost a snížená funkčnost. Po nějaké době probíhající zánět vyústí v destrukci a deformaci kloubu.
Něco málo z anatomie…
Kloubní výstelka revmaticky postiženého kloubu je ztluštělá a je přeplněná množstvím bílých krvinek, které do ní přicestovaly prostřednictvím krevních cév.
Bílé krvinky produkují velké množství chemických látek, které způsobují bolest, otok kloubu a jeho poškození.Ty samé působky, pokud se uvolní do krevního oběhu, zapříčiňují únavu, malátnost a špatnou výkonnost.
Koho a jak onemocnění postihuje
Revmatoidní artritida postihuje častěji ženy. Typická je ranní ztuhlost postiženého kloubu. Nejčastěji jsou postiženy drobné klouby ruky a nohy.
Nemocné klouby jsou postupně deformovány a ztrácejí funkčnost, takže pacient s revmatoidní artritidou se postupně může stát v různé míře invalidním. Z dalších orgánů jsou při artritidě nejčastěji postiženy plíce, ledviny, srdce a krevní cévy.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Oteklý kloub, který bolí a špatně se s ním hýbe. To je jeden ze základních projevů juvenilní idiopatické artritidy, revmatického onemocnění, které se objevuje u dětí. Oč přesně jde a na koho se s nemocí obrátit? A jaké jsou další revmatické nemoci dětského věku?
Zánětlivé autoimunitní onemocnění revmatoidní artritida ovlivňuje nemocné po všech stránkách. Mají bolesti, zejména zad a kloubů, bývají unavení, a proto obvykle musí výrazně ubrat ze svého životního tempa. Pochopitelně se to týká i zaměstnání. Říci, či neříci o své nemoci zaměstnavateli? Žádat o snížený úvazek? Případně změnit kvalifikaci? To vše a mnoho dalšího pacienti řeší, jak vyplývá i z příběhů dvou mladých žen s revmatickou nemocí.
Osteoartróza představuje nejčastější kloubní onemocnění, které bývá spjato s obtěžující bolestí a omezením pohybu. Lékaři nyní přišli s novinkou – nemocným aplikují do poškozeného kloubu jejich vlastní plazmu.
Revmatoidní artritida postihuje nejen klouby samotné, ale i tkáně kolem – šlachy a svaly. Je to onemocnění dlouhodobé a bolestivé. Řada pacientů popisuje zhoršení svých obtíží v souvislosti se změnou počasí, zvláště pak se snížením venkovní teploty.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
