Pro mnoho pacientů s revmatoidní artritidou je dobrou zprávou, že existuje cílená léčba v tabletách.
Rozšíření léčebných možností
Pro léčbu revmatických onemocnění je v současnosti k dispozici několik možností. Tzv. biologické nemoc modifikující léky působí tak, že se zaměřují na struktury mimo buňku s cílem potlačit zánět, ovšem jejich podání je injekční. Nová cílená léčba pomocí tzv. inhibitorů Janusových kináz založená na blokaci skupiny enzymů, které jsou uvnitř buněk zapojeny do prozánětlivých odpovědí autoimunitních procesů, je k dispozici ve formě tablet.
Pacienti preferují tablety
V roce 2016 byly publikovány dvě studie, které shodně ukázaly, že pacienti s revmatoidní artritidou upřednostňují léčbu podávanou ústně. Ústní podání umožňují právě inhibitory Janusových kináz. Užívají se 1× nebo 2× denně, s jídlem nebo bez něj. Několik klinických výzkumů navíc potvrdilo, že tyto léky jsou stejně účinné, nebo dokonce účinnější než dosavadní léčebné možnosti.
Podle čeho vybírat
Ve výběru lékové formy má nicméně vždy poslední slovo lékař, každá léková forma má totiž své výhody i nevýhody, a hodí se tak pro jiné typy pacientů.
Tablety:
jsou pohodlnější, protože jejich aplikace je bezbolestná,
si dokáže vzít každý, není u nich tedy nutné speciální školení pacienta,
obvykle stačí uchovávat je při pokojové teplotě,
se snadno převážejí,
nabízejí možnost postupného uvolňování léčiva,
mohou dráždit žaludek,
jsou nevhodné při potížích s polykáním.
Naproti tomu injekce:
znamenají přímé vstřebání látky do krevního oběhu,
jsou šetrné k trávicímu ústrojí,
se v případě biologických léčiv aplikují vesměs v delších časových intervalech,
mohou znamenat riziko podráždění místa vpichu,
v případě biologických léčiv se uchovávají v lednici,
mohou být v některých případech (při nitrožilním podání) aplikovány pouze pod dohledem zdravotnického personálu.
Při výběru léků na revmatická onemocnění lékař zohledňuje řadu faktorů. Nebojte se svěřit se mu se svými očekáváními a obavami, aby mohl vybrat lék, který pro vás bude nejvhodnější.
Existují pohybové aktivity, které lidem trpícím některou z revmatických nemocí nijak neubližují. Stejně tak však jsou jisté druhy sportovních disciplín, které pro revmatiky z hlediska jejich onemocnění vhodné rozhodně nejsou.
Revmatoidní artritida je stejně jako další autoimunitní choroby považována za tzv. multifaktoriální onemocnění. To znamená, že se na jejím vzniku podílí více okolností, od vrozených dispozic po životní styl. Podle vědců patří mezi možné spouštěče artritidy také bakterie žijící v našich střevech.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
O cílené léčbě se často mluví jako o terapii budoucnosti. Mnozí pacienti trpící artritidou nebo lupénkou by tato slova jistě potvrdili. I jim totiž preparáty v podobě inhibitorů TNF-alfa velmi pomáhají. S jakými neduhy konkrétně si tyto léky poradí?
V létě není nouze o borůvky, maliny, brusinky, ostružiny či jahody. Kromě toho, že skvěle chutnají, mají také pozitivní vliv na naše zdraví. Díky vysokému obsahu antioxidantů působí mimo jiné příznivě i na klouby postižené artritidou.
