Pro mnoho pacientů s revmatoidní artritidou je dobrou zprávou, že existuje cílená léčba v tabletách.
Rozšíření léčebných možností
Pro léčbu revmatických onemocnění je v současnosti k dispozici několik možností. Tzv. biologické nemoc modifikující léky působí tak, že se zaměřují na struktury mimo buňku s cílem potlačit zánět, ovšem jejich podání je injekční. Nová cílená léčba pomocí tzv. inhibitorů Janusových kináz založená na blokaci skupiny enzymů, které jsou uvnitř buněk zapojeny do prozánětlivých odpovědí autoimunitních procesů, je k dispozici ve formě tablet.
Pacienti preferují tablety
V roce 2016 byly publikovány dvě studie, které shodně ukázaly, že pacienti s revmatoidní artritidou upřednostňují léčbu podávanou ústně. Ústní podání umožňují právě inhibitory Janusových kináz. Užívají se 1× nebo 2× denně, s jídlem nebo bez něj. Několik klinických výzkumů navíc potvrdilo, že tyto léky jsou stejně účinné, nebo dokonce účinnější než dosavadní léčebné možnosti.
Podle čeho vybírat
Ve výběru lékové formy má nicméně vždy poslední slovo lékař, každá léková forma má totiž své výhody i nevýhody, a hodí se tak pro jiné typy pacientů.
Tablety:
jsou pohodlnější, protože jejich aplikace je bezbolestná,
si dokáže vzít každý, není u nich tedy nutné speciální školení pacienta,
obvykle stačí uchovávat je při pokojové teplotě,
se snadno převážejí,
nabízejí možnost postupného uvolňování léčiva,
mohou dráždit žaludek,
jsou nevhodné při potížích s polykáním.
Naproti tomu injekce:
znamenají přímé vstřebání látky do krevního oběhu,
jsou šetrné k trávicímu ústrojí,
se v případě biologických léčiv aplikují vesměs v delších časových intervalech,
mohou znamenat riziko podráždění místa vpichu,
v případě biologických léčiv se uchovávají v lednici,
mohou být v některých případech (při nitrožilním podání) aplikovány pouze pod dohledem zdravotnického personálu.
Při výběru léků na revmatická onemocnění lékař zohledňuje řadu faktorů. Nebojte se svěřit se mu se svými očekáváními a obavami, aby mohl vybrat lék, který pro vás bude nejvhodnější.
Letní vedra často bývají větším zabijákem než blesky, vichry nebo povodně dohromady. Mnoha lidem s revmatoidní artritidou přináší právě horké počasí spoustu nepříjemností.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Kouření kromě cév a plic poškozuje i další orgány – modrý dým tak bez nadsázky škodí celému organismu. Jak ukazují nové výzkumy, platí to i o kloubech.
Už naše babičky spojovaly zhoršení kloubních potíží s blížící se změnou počasí. Přestože se může zdát, že jde o pochybné povídačky a pověry, někteří vědci potvrzují možný nepříznivý vliv změn atmosférického tlaku na náš organismus.
Léčba je vždy o spolupráci mezi lékařem a pacientem. A žádná úspěšná spolupráce se neobejde bez otevřené komunikace. Ani v případě revmatoidní artritidy tomu není jinak. Velmi pomůže, pokud budeme při pravidelných návštěvách v ordinaci upřímně mluvit o všech těžkostech, obavách a očekáváních spojených s nemocí a léčbou.
Zánětlivé autoimunitní onemocnění revmatoidní artritida ovlivňuje nemocné po všech stránkách. Mají bolesti, zejména zad a kloubů, bývají unavení, a proto obvykle musí výrazně ubrat ze svého životního tempa. Pochopitelně se to týká i zaměstnání. Říci, či neříci o své nemoci zaměstnavateli? Žádat o snížený úvazek? Případně změnit kvalifikaci? To vše a mnoho dalšího pacienti řeší, jak vyplývá i z příběhů dvou mladých žen s revmatickou nemocí.
