Jako u mnoha jiných onemocnění i u těch revmatologických hrají určitou roli geny. Avšak každá choroba má svůj vlastní stupeň a vzorec dědičnosti, stejně jako své vlastní geny.
Jako u mnoha jiných onemocnění i u těch revmatologických hrají
určitou roli geny. Avšak každá choroba má svůj vlastní stupeň a vzorec
dědičnosti, stejně jako své vlastní geny, které neovlivňují pouze
náchylnost k nemoci, ale také závažnost postižení.
Mnoho různých faktorů
Revmatická onemocnění patří do skupiny multifaktoriálních nemocí. Toto označení říká, že na vzniku se podílí hned několik faktorů.
Určitý podíl tedy genetika hraje, ale neexistuje žádný specifický gen, který by určoval, zda se nemoc objeví, či nikoli.
Zpravidla se jedná o kombinaci různých genů, která určuje míru náchylnosti k danému onemocnění. Proto se také těmto nemocem říká polygenní.
Značný vliv může mít i věk nebo pohlaví člověka.
Další neméně důležitou roli hraje vnější prostředí – například infekce, strava apod.
Jednotlivá onemocnění se liší
Ankylozující spondylitida.
Více než 90 % bělochů s tímto onemocněním nosí ve své genetické výbavě
gen HLA-B27, což je v porovnání s běžnou populací, kde se tento
gen vyskytuje pouze u 7 %, značně vysoké procento. Nicméně i tak je
Bechtěrevovou nemocí postiženo pouze malé procento lidí HLA-B27
pozitivních.
Revmatoidní artritida. I zde byl nalezen gen
(HLA-DR4), který se u lidí s revmatickou artritidou vyskytuje častěji (u
60–70 %) než v běžné populaci (u 30 % lidí). Nicméně riziko vzniku
onemocnění pro příbuzného prvního stupně* je 0,8 %, což není mnoho v
porovnání s populačním rizikem 0,5 %. To ukazuje na fakt, že revmatoidní
artritida je více závislá právě na vnějším prostředí než na genetice.
Systémový lupus erytematodes. Až
8 % pacientů s lupusem má příbuzného prvního stupně* se stejnou
diagnózou, zatímco v rámci běžné populace je tento výskyt pouze u 0,08
%. Vědci nalezli několik různých genů spojených s výskytem lupusu, které
zvyšují riziko vzniku onemocnění.
Lupénka. Zde je vliv
genetiky větší, pokud se onemocnění vyskytne v mladém věku. Pokud má
jedno z dvojčat lupénku, to druhé, je-li jednovaječné, má 70% šanci, že
onemocní také. Bude-li se jednat o dvojvaječná dvojčata, riziko bude
pouze 20%.
Osteoartróza. V jedné ze studií se ukázalo, že
sestry žen s osteoartrózou na rukách mají dvakrát vyšší riziko rozvoje
tohoto onemocnění než běžná populace. V případě, že se jedná o
postižení těžkého stupně, je riziko větší dokonce pět- až sedmkrát.
* Příbuzní prvního stupně jsou rodiče, sourozenci a potomci daného jedince.
Pokud trpíte artritidou, jste si jistě vědomi pozitivního účinku pohybové aktivity na své onemocnění. Proti bolestem kloubů a svalů působí například posilovací a protahovací cviky, plavání nebo jízda na kole. Pokud však chcete vyzkoušet něco méně tradičního, zabruste do světa čínských bojových umění a objevte tai-či.
Vyvážená strava a vhodný pohyb jsou důležité pro všechny děti. U těch, které trpí juvenilní idiopatickou artritidou a dalšími chronickými nemocemi, to ale platí dvojnásob.
Přestože se v dnešní době čím dál více spoléháme v péči o chronicky nemocné a starší lidi na zdravotní systém, nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných a pečovatelské domy, mnohé nasvědčuje tomu, že tento stav není zdaleka ideální...
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Velikonoce jsou svátky plné zajímavých tradic, ale také dobou, kdy si více dopřáváme, a to především v jídle. Trpíte-li artritidou nebo jiným revmatickým onemocněním, měli byste si ušít jídelníček na míru i v době těchto svátků. Zaměřte se proto na ty potraviny, které vám prospívají, nikoli na ty, které se o Velikonocích „musí“ konzumovat.
