Léčba revmatoidní artritidy zdaleka nespočívá pouze v užívání medikamentů. Nápomocná může být rovněž rehabilitace, fyzikální léčba a přírodní léčba, za kterou můžete docházet ambulantně nebo ji v intenzivnější podobě využívat během pobytu v lázních. Co lze od takové terapie očekávat?
Méně bolesti, více chuti do života
V lázních je mimo jiné využíváno příznivého účinku minerálních či termálních vod a bahenních zábalů, takzvané balneoterapie. Mohou vám být rovněž doporučeny vířivé, jodové, sirnaté, uhličité, radonové nebo bylinné koupele. Působení těchto přírodních léčivých zdrojů má následující cíle:
zlepšení periferního prokrvení,
zmírnění bolesti a pocitu ztuhlosti,
celkovou relaxaci,
zlepšení celkové kvality života a běžného fungování nemocného.
Další důležitou náplní pobytu v lázních je intenzivní rehabilitace vedená zkušenými odborníky a fyzikální léčba využívající magnetoterapii, ultrazvuk, kryoterapii, elektroléčbu (střídavé a galvanické proudy), biolampu, infračervené záření či laser. Oblíbené bývají také různé druhy masáží. Pobyt v lázních má přesně daný program, který je danému jedinci takzvaně šit na míru. Jeho délka je obvykle několik týdnů.
Lázně nejsou pro každého
Chcete-li, aby vám na lázeňskou terapii přispěla pojišťovna, musíte kontaktovat svého lékaře. Revmatolog by měl rovněž rozhodnout, zda je pro vás tento typ léčby vhodný, a to s přihlédnutím na aktivitu vašeho onemocnění. Ta by neměla být příliš vysoká, protože působení některých (zejména teplých) procedur by mohlo probíhající zánět ještě více provokovat. Na příspěvek na lázeňskou léčbu mají obecně nárok jen nemocní s určitým stupněm postižení, a to minimálně II. stupně s funkčním postižením typu b.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
Nepříjemné svědění, které bývá popisováno jako kousavý nebo pálivý pocit, patří mezi nejčastější projevy lupénky a trápí až 90 % pacientů. Co přesně ho způsobuje, jaké faktory ho zhoršují a jak jej řešit?
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Ačkoliv juvenilní idiopatickou artritidou trpí především děti a v dospělosti se upravuje, nese s sebou tato nemoc další rizika. Lidé, kteří ji v mládí prodělali, nemohou vykonávat všechny činnosti a povolání jako zdravá populace.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
