Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je forma artritidy, která nejčastěji postihuje páteř. Patří do skupiny tzv. autoimunitních onemocnění. Lékaři ji neumí vyléčit, ale zmírnit ano.
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je forma
artritidy, která nejčastěji postihuje páteř. Patří do skupiny tzv.
autoimunitních onemocnění. Lékaři ji neumí vyléčit, ale zmírnit ano.
Střelba do vlastních řad
Autoimunitní
choroby jsou ty, u nichž tělo napadá samo sebe. Na vině je imunitní
systém – jindy neochvějný strážce našeho zdraví pro jednou udělá chybu,
vlastní tkáně označí za nepřátele a začne proti nim bojovat na ostří
nožů. V případě ankylozující spondylitidy pak dochází:
k postupnému zatuhnutí páteře,
pacienti se s rozvojem postižení stále více hrbí,
v konečném stadiu obratle pevně srostou, páteř připomíná bambusovou hůl,
zánět se nezřídka rozšíří i do zbytku těla a napadá oči, plíce, prostatu či srdeční aortu,
častěji se vyskytuje u mužů, obvykle před 40. rokem života.
Kde hledat příčinu?
Ačkoliv
přesná příčina nemoci zůstává i v dnešní době neznámá, vědci u pacientů
se spondylitidou odhalili specifickou genetickou mutaci. Konkrétně se
jedná o výskyt antigenu HLA-B27. U „HLA-B27 pozitivních“ jedinců s
rodinnou zátěží (nemoc má rodič či sourozenec) se pak riziko propuknutí
zvyšuje až o 20 %. Nesvádějme však vše jen na genetiku. I životní styl a
prostředí hrají nezanedbatelnou roli. O tom svědčí fakt, že má-li jedno
z jednovaječných dvojčat spondylitidu, pravděpodobnost, že onemocní i
druhé dvojče, je „pouze“ 60 %.
Co bechtěreva prozradí:
ztuhlost a intenzivní bolest ve spodní části páteře a kyčlích vystupňovaná po delším odpočinku,
potíže s chůzí,
shrbený postoj,
úleva od bolesti pohybem,
pocit nedostatku energie a únava,
snížená chuť k jídlu a hubnutí,
oteklé, zarudlé a bolavé oči,
srdeční potíže a neschopnost hlubokého nádechu.
Máte-li
Bechtěrevovu chorobu, neklesejte na mysli. Naštěstí existuje kvalitní a
dostupná léčba, která umí průběh onemocnění účinně mírnit. O tom však
až někdy příště.
Bechtěrevova choroba bohužel stále patří mezi nevyléčitelná onemocnění. Vedle již delší dobu používaných protizánětlivých léků či léků tlumících imunitní systém se do centra pozornosti revmatologů i samotných nemocných dostává cílená biologická léčba.
Možného zhoršení nemoci a ztráty soběstačnosti se obává asi každý pacient s Bechtěrevovou chorobou – jak zvládnu pracovat, jak budu provádět každodenní činnosti? I když se mnoho okolností jeví jako velká neznámá, většina z nich má řešení. V první řadě je potřeba požádat o pomoc. A to nejen své blízké, ale i český sociální systém.
Cesta ke sdělení diagnózy a tím i k léčbě revmatické nemoci byla u 66letého Jindřicha Fanty zdlouhavá. I když ho různé obtíže pohybového aparátu provázely již od jeho 21 let, až ve 30 letech mu byla potvrzena ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba. Během let vyzkoušel více typů terapie, cílenou léčbu musel přerušit v důsledku aktivovaného „spícího“ bacilu tuberkulózy.
Bechtěrevova nemoc je mimo jiné spojena s postupným tuhnutím páteře, okolí páteřních svalů, vazů a jednotlivých obratlů. Jedním z častých problémů, které bechtěreviky trápí, je nepohodlí při spánku, obtížné usínání, bolesti a ztuhlost svalstva.
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
