Mnoho lidí trpí během zimního období chronickými bolestmi zad, a to aniž by existovaly nějaké objektivní důvody jako zranění, nemoc nebo kostní poškození. Na vině by podle nejnovějších výzkumů mohl být i vitamín D, přesněji řečeno jeho nedostatek.
Od nedostatku slunce k bolestem zad
Ačkoliv kdysi odborníci vliv vitamínu D na bolest podceňovali, doktor Stewart Leavitt se svým týmem dokázal pravý opak. Jeho studie totiž ukazuje, že podávání vitamínu D v zimním a podzimním obdobím dokáže ulevit od chronických bolestí zad.
Do studie zahrnuli celkem 360 pacientů s chronickými bolestmi zad a u všech se prokázalo, že mají nedostatečné hladiny vitamínu D. Když jim však byl vitamín D podáván po dobu tří měsíců, u 95 % z nich bolesti ustoupily. Příčin, proč by to tak mohlo být, je několik. Vitamín D je totiž nezbytný pro vstřebávání vápníku. Jeho nedostatek tak může vést například ke měknutí kostních tkání, tzv. osteomalacii, která způsobuje bolest. A právě spodní partie zad jsou osteomalacií nejvíce ohroženy.
Navíc největší přísun vitamínu D do lidského těla zabezpečuje zejména slunce a jeho záření. V zimě ale intenzita slunečního svitu klesá, kromě toho se sluneční paprsky ani nemají kvůli tlustým vrstvám oblečení jak ke kůži dostat.
Pomohou tablety i cvičení
Lékaři tedy doporučují sledovat u pacientů s chronickými zimními bolestmi zad hladiny vitamínu D, které by se měly pohybovat mezi 30 a 60 ng/ml. A pokud jsou hladiny nižší, vitamín uměle doplňovat. Kdysi preferované dávky 600 mezinárodních jednotek jsou již dávno překonané. Lidé totiž během podzimu a zimy potřebují daleko více, lékaři proto doporučují i 10 000 mezinárodních jednotek vitamínu D denně a více.
Užívání vitamínu D ale samozřejmě není všespásné. Pacienti s bolestí zad by neměli zapomínat na cvičení, protahování a také správné držení těla. Odpadnou tak starosti s užíváním léků proti bolesti, což zase prospěje pacientovu žaludku i játrům.
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Diagnóza Bechtěrevovy choroby je těžkým momentem pro pacienta i jeho rodinu. Život se v mžiku změní o 180 stupňů a přicházejí věci, na které je těžké se připravit. Je ale důležité o nich vědět. Co můžete jako partner pacienta bechtěrevika pro něj udělat?
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je závažné a svými projevy život omezující chronické autoimunitní onemocnění revmatoidního charakteru. Průlom v terapii jejích těžkých forem přineslo až zavedení cílené biologické léčby. Ačkoli ani s využitím těchto moderních léčiv není možné Bechtěrevovu chorobu zcela vyléčit, jejich vliv na kvalitu života pacientů je obrovský a umožňuje jim návrat k plnohodnotnému životu.
Dnes čtyřiačtyřicetiletá Hanka si od lékařů vyslechla diagnózu Bechtěrevovy choroby ve svých čtyřiadvaceti letech. Již tři roky před tím trpěla nepříjemnými bolestmi zad a nikdo nemohl přijít na to, proč tomu tak je. Chvíli trvalo, než se smířila s vědomím, že jde o onemocnění na celý život. Dnes už ví, že ačkoliv má smysl proti bechtěrevovi neustále bojovat, a to především každodenním cvičením, v některých věcech je potřeba se s ním takříkajíc sžít.
Cesta ke sdělení diagnózy a tím i k léčbě revmatické nemoci byla u 66letého Jindřicha Fanty zdlouhavá. I když ho různé obtíže pohybového aparátu provázely již od jeho 21 let, až ve 30 letech mu byla potvrzena ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba. Během let vyzkoušel více typů terapie, cílenou léčbu musel přerušit v důsledku aktivovaného „spícího“ bacilu tuberkulózy.
Řeč je o chronické nemoci, která od určitého stadia může život nemocného začít ovlivňovat natolik, že vykonávat zaměstnání je náhle příliš náročné. Bechtěrevova choroba se postupem času vyvíjí a někdy může člověka dovést až do invalidního důchodu.
