Podezření na Bechtěrevovu nemoc potvrdí odpovědi na čtyři otázky
1. 7. 2012
Bolesti zad jsou jedním z nejčastějších problémů, který trápí dospělou populaci.
Čekání na diagnózu
Určit správně Bechtěrevovu nemoc neboli ankylozující spondylitidu se lékařům podaří často až za dlouhou dobu. Většinou jde o pět až deset let od začátku prvních příznaků, kdy se už na rentgenu objeví nevratné změny páteře a kloubů. Do té doby jde často o zapeklitý oříšek, který musí rozlousknout až zkušený revmatolog. Dříve než se k němu dostanete, vás ale může čekat nekonečné putování po ordinacích různých lékařů a nepříjemné obtíže.
Rodinné zatížení
Pokud se někdo z vašich příbuzných léčí či léčil s bechtěrevem, je zvýšená pravděpodobnost, že tato nemoc potká i vás. Vlohy k ankylozující spondylitidě jsou totiž dědičné. Je to ale jen možnost, neznamená to stoprocentní jistotu. Jde totiž o velmi složitou souhru vrozených dispozic, faktorů prostředí a reakce imunitního systému.
Čtyři otázky, které napoví
Podezření na bechtěreva si lékař, ale i sám pacient může ověřit čtyřmi důležitými otázkami:
Trápí vás ranní ztuhlost trvající déle než půl hodiny?
Zlepšují se obtíže při pohybu, a v klidu se naopak zhoršují?
Budí vás ve druhé polovině noci bolesti zad?
Trápí vás i proměnlivé bolesti hýždí?
Pokud jsou odpovědi na výše uvedené otázky kladně, je velmi pravděpodobné, že trpíte Bechtěrevovou nemocí. Svěřte se se svými problémy a s podezřeními praktickému lékaři, který vás vyšetří a pošle k revmatologovi. Ten s pomocí dalších metod ankylozující spondylitidu potvrdí, nebo naopak vyloučí.
Existuje řada pohnutek, proč se lidé rozhodnou skoncovat s tabákem. Jednou z nich může být i přítomnost Bechtěrevovy choroby. Je-li totiž člověk s touto nemocí kuřákem, trpí jeho organismus ještě více než u běžného spotřebitele cigaret. Jak konkrétně?
Bolesti i postupná ztráta pohyblivosti u pacientů s Bechtěrevovou chorobou mohou svádět k nečinnosti. To by ovšem znamenalo krok špatným směrem. Pro účinnou kompenzaci nemoci je totiž kromě léčby důležitá i pravidelná pohybová aktivita. V tom nám mohou pomoci lázně.
Každý člověk potýkající se s Bechtěrevovou nemocí by se měl snažit být aktivní. Díky vhodnému cvičení lze předcházet nežádoucímu zkracování svalů a tuhnutí páteře. Snáze se tak udržuje i co největší rozsah pohybu ve velkých a menších kloubech. Nechte se inspirovat našimi tipy.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Sedět delší dobu za počítačem nebo u volantu je nápor i na relativně zdravou tělesnou schránku. Jak nepříjemné to pak musí být pro lidi trpící Bechtěrevovou nemocí?
Dnešní doba nabízí neuvěřitelně rychlý rozvoj snad ve všech oblastech, cestování nevyjímaje. Za poměrně krátkou dobu můžete být až na druhém konci světa. Přesto všechno ale obzvláště dlouhé lety mohou být pro bechtěreviky oříšek. Jak zmírnit dopad dlouhých letů na vaši páteř?
