Preparáty cílené léčby jsou revolucí v řešení revmatoidní artritidy. Má to ovšem jeden háček: jejich aplikace je poněkud komplikovanější než jen spolknout sem tam nějakou tu pilulku. Jak ale tvrdí sami pacienti, výsledky za trochu toho nepohodlí rozhodně stojí.

Biologická léčiva působí na látky, které se v lidském organismu podílejí na mechanismu zánětu. Ze současných preparátů vhodných pro revmatoidní artritidu se pouze tofacitinib užívá perorálně (ve formě tablet). Ostatní biologika jsou podávána ve formě injekcí nebo infuzí, a tak je pro pacienty situace o něco těžší.

Odvaha a pevná ruka 

Frekvence injekcí se pohybuje mezi jednou denně a jednou měsíčně. Některá léčiva vyžadují na počátku terapie častější podávání, aby bylo dosaženo léčebné hladiny v krvi. Další „udržovací“ dávky již pak nejsou tak časté. Pokud je účinek dobrý, může se množství injekcí po čase dále snížit.

• Pokud si budete injekce aplikovat sami, budete s největší pravděpodobností používat předplněné stříkačky, kde již není třeba tekutinu míchat a natahovat.
• Sestry a lékaři vás dostatečně proškolí, abyste si uměli píchnout lék do svalu nebo podkoží správně. 
• Některá léčiva jsou dokonce dostupná v „perech“ podobných těm, která používají diabetici k aplikaci inzulinu. Stačí jen zmáčknout tlačítko. I když je vpich trochu nepříjemný, je to dobrá varianta pro ty, kteří mají z injekcí strach.

Delší intervaly 

Tam, kde je třeba podávat léčivo nitrožilně, odpadá alespoň jedna starost – rozhodně nebude nikdo očekávat, že to budete provádět sami. Většinou se jedná o třicetiminutovou záležitost, během které si můžete číst nebo se třeba dívat na televizi – pokud budete docházet do dobře vybaveného stacionáře. Nežádoucí účinky, jako nevolnost, biologická léčiva nemají. Frekvence aplikace bývá obvykle nižší – jednou za 4 týdny až půl roku.

Pod dohledem

Když začnete s cílenou terapií, pravděpodobně bude váš lékař chtít, abyste k němu chodili na kontrolu s odstupem několika týdnů. Musí zkontrolovat, že lék dobře funguje a nemá výrazné nežádoucí účinky. Když se léčba dobře zaběhne, může se frekvence těchto prohlídek snížit třeba na čtyři ročně. Obvyklým postupem je kromě rozhovoru i odběr krve k vyšetření jater, ledvin a krevního obrazu. Ověřuje se tak, že orgány nejsou terapií poškozovány.

I přes všechny zmíněné nevýhody znamená cílená léčba velkou úlevu. Mnozí pacienti o ní hovoří jako o zázraku. Jistě proto stojí za to, překonat drobné organizační těžkosti.

(pez)

Zdroj:
www.everydayhealth.com