Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.

Tak jako každé chronické a v podstatě nevyléčitelné onemocnění i Bechtěrevova choroba představuje pro všechny zúčastněné velký nápor na psychiku.

Projevy ankylozující spondylitidy neboli Bechtěrevovy choroby se obvykle začínají prvně projevovat před třicátým rokem věku. Průběh nemoci je ale vysoce variabilní a závisí na spoustě faktorů.

Moderní medicína se snaží odhalit tajemství genové informace v lidských buňkách. Díky těmto pokrokům už známe příčinu mnoha závažných onemocnění. Vědci nyní objevili gen, který by mohl pomoci předpovědět vznik Bechtěrevovy choroby.

Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.

Naši vzdálení předkové se pohybovali nejčastěji po všech čtyřech končetinách. Se vzpřímením postavy najednou vznikly nové požadavky na páteř.