Inhibitory Janusovy kinázy – naděje pro pacienty s revmatoidní artritidou
3. 5. 2018
Nová skupina léčivých přípravků určená pro léčbu artritidy se nazývá inhibitory Janusovy kinázy. Tyto léky mají jednu velkou výhodu – mohou se užívat ústy, takže je uvítá každý revmatik, kterému vadí pravidelné injekce.
Inhibitory Janusovy kinázy jsou na světě teprve pár let. Poprvé byly registrovány v USA v roce 2012. Jsou velkou nadějí pro pacienty, u kterých nezabírá klasická syntetická nebo biologická léčba, případně klasickou syntetickou léčbu netolerují. Žádný lék na světě nevyhovuje každému. Co jednoho zachrání, to na druhého vůbec neúčinkuje, a třetímu to může dokonce i ublížit.
Jak účinkují?
Podkladem revmatických onemocnění je zánět. Jde o složitý proces, kterého se účastí různé buňky a látky. Ty spolu komunikují prostřednictvím mnoha faktorů. Svolávají se, regulují svoji aktivitu – bez komunikačních spojek zkrátka nemůže zánět probíhat. Právě bílkoviny zvané Janusovy kinázy jsou důležitými prvky této komunikace. A inhibitory jsou v tomto případě látky, které komunikaci v zánětu narušují. Je to jako když přestřihnete telefonní dráty nebo přehradíte dálnici. Komunikace se zastaví, zánět se zmírní a postupně může i zaniknout. Zůstane odříznutý od zásobování a zcela bez pomoci. Inhibitory Janusovy kinázy se od biologické léčby liší. Biologické léky jsou velké molekuly, podávají se injekčně, zatímco inhibitory Janusovy kinázy jsou malé syntetické molekuly, které potlačují zánět uvnitř buňky a podávají se ve formě tablet ústy.
Další šance
S každým novým lékem, který přibude do arzenálu revmatologické léčby, jsme zase o krok blíž situaci, že už nikdo nezůstane bez účinné pomoci.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
Ačkoliv názvy obou nemocí mohou být do jisté míry zavádějící, a řada lidí je dokonce považuje za tutéž chorobu, ve skutečnosti jsou rozdíly mezi nimi zcela zásadní
Juvenilní idiopatická artritida je dlouhodobé zánětlivé onemocnění kloubů, které se objeví už v dětském věku. Jsou pro něj charakteristické bolesti, otoky a omezení pohybu v kloubu. Zejména bolest pak dokáže pořádně potrápit nejen dětské pacienty, ale i jejich rodiče. Ti pak vyzkouší kromě pravidelného rozcvičování i řadu léků s různým efektem.
Léčba je vždy o spolupráci mezi lékařem a pacientem. A žádná úspěšná spolupráce se neobejde bez otevřené komunikace. Ani v případě revmatoidní artritidy tomu není jinak. Velmi pomůže, pokud budeme při pravidelných návštěvách v ordinaci upřímně mluvit o všech těžkostech, obavách a očekáváních spojených s nemocí a léčbou.
