Revmatické nemoci jsou závažný zdravotní problém, o tom není sporu. Některé z nich však představují pro svého nositele také břemeno estetické. Patří k nim i systémová sklerodermie.
Zní to složitě, ale je to vlastně jednoduché. „Sklerodermie“ je tvrdnutí kůže a „systémová“ znamená, že postihuje celé tělo. Ke kožním změnám se totiž přidružuje i řada orgánových projevů.
Už samotné kožní změny však obvykle vedou ke správné diagnóze:
Kůže je ztluštělá, oteklá, zhrublá nebo jizevnatá a může omezovat pohyblivost kloubů.
Na ztluštělých místech kůže praská při pohybu, ale i v klidu. Děje se to nejčastěji na prstech rukou, ale i na zápěstích, loktech a kolenou.
U nemocných se typicky objevuje takzvaný Raynaudův fenomén. Jedná se o barevné změny prstů související s poruchou prokrvení, v návaznosti na vystavení chladu.
Rozbor krve zpravidla odhalí značné množství autoprotilátek – protilátek proti vlastním tkáním.
Strašidelné příznaky
Někteří nemocní mají bolesti na hrudi spojené s obtížným polykáním. Příčinou jsou chorobné změny jícnu. Problémy s trávením mohou mít i podobu nadýmání, zácpy nebo průjmu.
Část pacientů má plicní obtíže a problematická je také ztráta funkce ledvin. Tu však lze včasnou léčbou výrazně oddálit.
Nemoc se může projevit i na srdci. Objeví se například poruchy rytmu nebo se v osrdečníku vytvoří výpotek, který zhoršuje práci srdce.
Už samotné kožní projevy mohou být doslova invalidizující. Je-li postižena kůže na vnějších stranách kloubů, může se jejich pohyblivost snížit natolik, že zatuhnou na místě. Někdy dochází i k napnutí končetiny nebo prstu do nepřirozené polohy, jak ložisko tuhne a smršťuje se.
Zrušit ji nemůžete, umlčet ano
Lékaři neumějí systémovou sklerodermii vyléčit. Dokážou však výrazně zmírnit její průběh a minimalizovat orgánové i funkční změny a následky. Základem je včasná diagnóza a pravidelné sledování, stejně jako spolupráce a sebekázeň nemocného při léčbě. Při ní jde především o tlumení a úpravu imunitní reakce. Jednotlivé příznaky se pak dají řešit i samostatně, například podáváním léků na úpravu srdečního rytmu, punkcí výpotku a tak dále.
Pokud si myslíte, že můžete mít systémovou sklerodermii, nenechávejte si to pro sebe. Navštivte lékaře a svěřte se mu, dokud je čas.
Příznaky revmatoidní artritidy se mohou projevit již v raném dětství. V různé formě postihují revmatické nemoci více než sto ze sta tisíc dětí. Dnes téměř 30leté Američance diagnostikovali revmatoidní artritidu již ve čtrnácti měsících věku. Přes kvalitní biologickou léčbu se s nemocí a s problémy, které s sebou přináší jak revmatoidní artritida sama, tak její léčba, potýká dodnes.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Revmatické onemocnění, tak jako většina chronických zdravotních potíží, klade na nemocného člověka nemalé nároky. Zvládat každodenní povinnosti je obtížné a na speciální aktivity mnohdy nezbývá energie. Pokud vám záleží na tom, aby z vašeho vztahu nevyprchalo napětí a romantika, připravte občas svému nemocnému partnerovi malé překvapení. Poradíme vám, jak na to.
Zavedení biologických léčiv přineslo mnohým nemocným novou naději a zásadní změnu. Počet pacientů léčených těmito moderními a vysoce účinnými preparáty stále roste – jen od roku 2005 do roku 2009 stoupl téměř desetinásobně.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Juvenilní idiopatická artritida (JIA) je nejčastější typ artritidy, která postihuje děti. Za posledních dvacet let léčba pokročila a výrazně se tak zlepšila prognóza, a to zejména s příchodem biologických léků. Pro JIA je charakteristické období střídání remise a relapsu...
